Karolína Kučerová se chtěla stát fotografkou, ale nakonec se našla zcela jinde – v keramice a sklu. Přesto i v těchto zcela odlišných oborech nachází spojitosti s analogovou fotkou. Karolínu Tomáš fotil na středoformátovou Mamiyu RB67.
Řekneš nám něco o sobě, co teď vlastně děláš?
Aktuálně se asi pět let věnuju keramice. Vždycky jsem si myslela, že jsem kreativní člověk, ale dlouho jsem hledala způsob jak něco aktivně tvořit. Pracovala jsem v korporátu a začala jsem chodit na večerní kurzy keramiky, což mne nadchlo a brzo jsem zjistila, že to je moje cesta. A tak jsem se přihlásila na UMPRUM, do ateliéru keramiky a porcelánu.
Za ty čtyři roky jsem měla příležitost studovat i v Izraeli, kde jsem se naučila pracovat se sklem – a pak v Japonsku. To úplně změnilo můj přistup k tvorbě. Nejdřív jsem dělala užité věci, ale díky japonské zkušenosti jsem se vydala více uměleckým směrem. Více se teď držím jednoho konceptu. Hledám měkkost tvrdého materiálu skrze strukturu barev. A snažím se v té tvorbě projevit určité emoce.
Teď jsme fotili tvoje skleněné vázy, které jsi dělala ke klauzurám.
Ano, jak jsem se vrátila z Japonska, šla jsem na stáž na sklo a vytvořila jsem vázy Essence. Snažila jsem se vytvořit nové formy a hledat v nich pocit komfortu, i zranitelnosti v tom tvrdém materiálu. Nebo pocit lehkosti. To sklo se chová úplně jinak než keramika. V matném skle se objevuje jakási zrnitost a různé reakce na světlo a hra s ním.
Zajímavé je, že ta forma se při výrobě té vázy zničí, takže každá váza je vlastně jedinečná, pokaždé znovu.
Ano, teď jsem zvolila trošku jinou technologii, zkoušela nové barvy a vlastně máš pravdu, každá ta váza je unikát, trošku jako fotka na film.
To jsi mi nahrála na další otázku – pokud si dobře pamatuju, ty ses původně na UMPRUM hlásila na fotku, ne? Na co jsi tehdy fotila?
Na mojí první filmovou lásku, Pentax MX. Líbílo se mi, jak je malinký. Mám malé ruce a proto mi přijde super mít tomu přizpůsobený foťák. Tenhle Pentax je podstatně menší než další filmové zrcadlovky.
Analogová fotka byl takový můj první krok k něčemu kreativnímu, čemu jsem se chtěla věnovat. Hlásila jsem se na UMPRUM, ale naštěstí mě nevzali – a díky tomu jsem pak objevila tu keramiku.
Ale fotit na film se mi strašně líbilo, protože člověk neví co ho čeká, nemůže natřískat 30 snímků a pak vybrat ten nejlepší. Musí nad fotkou více přemýšlet. Líbí se mi, že analogová fotka je taky unikát, vždy máš jen ten jeden snímek. S tím matným sklem na to teď vlastně navazuju, taky tvořím objekty co existují jen v jednom exempláři – a hraju si s tím světlem a zrnitostí. Sklo často působí jako zrnitý film a tím je to trošku propojené.
Ta analogová fotka mě nadchla už někdy v roce 2017, pak teprve začal ten velký trend návratu k analogu.
Já jsem dřív nafotil během měsíce několik filmů, teď nafotím sotva jeden – a myslím, že je to tím, že zkouším nové věci, že se nebráním něco fotit na film a něco na digitál, střídat ty techniky a experimentovat.
Ano, to je super přístup. Ale navíc je to docela drahá hobby. Třeba moje oblíbená Fuji 200 stávala stovku, teď stojí skoro tři stovky. Takže dřív to bylo přístupnější. Ale zároveň když fotíš na film, můžeš to s tím digitálem kombinovat.
Na film jsme udělali i tyto fotky. Fotili jsme na malý kompakt Yashica T4 a taky na středoformátovou Mamiyu. Každý má svoje, Mamiya je fakt veliká věc, ale ten výsledek má úplně jinou hloubku.
Středoformát se s kompaktem nedá porovnat. Má větší plochu snímku, jakoby větší rozlišení. Ale i ty 35mm kompakty mají svoje kouzlo.
Na čem teď pracuješ, vrátíš se ke keramice, nebo zůstaneš u skla?
Pro mě je důležité se ponořit do materiálu. Nejdřív jsem se soustředila na tu užitou keramiku, pak jsem dělala takové obláčkové vázy. Teď bych se ráda vrátila ke keramice a pracovala s barvou a texturami. Budu dělat bakalářku a chtěla bych se posunout o krok dále – opustit vázy a jít více do umělecké sféry. Chci studovat materiál a přemýšlet, co vše se s ním dá dělat.
Fotky: Tomas Carl Allen
Použtá technika: Mamiya RB67 a Yashica T4
Použité filmy: Kentmere 400/120 a FujiColor Pro 400H
