Recenze: Pentax 17

Nový Pentax 17 jsme zapůjčili fotografu Martinu Šnajdrovi na vyzkoušení. Strávil s fotoaparátem notnou část léta a napsal pro vás detailní recenzi a své dojmy, jak se s novým half-frame fotoaparátem od legendární značky Pentax fotí. Martin je, jak sám říká, IT vývojář, nadšenec do analogové fotografie a petrolhead. Jeho pohled jakožto nadšence do vintage techniky je tedy velmi zajímavý.

Když jsem poprvé slyšel o tom, že Pentax připravuje zcela nový fotoaparát na film, moje nadšení bylo velké, ale uvědomoval jsem si, že si tento kultovní výrobce fotoaparátů ukousl nemalé sousto. Fotografování na film zažívá již několik let opravdu renesanci, avšak nedá se říci, že by na trhu byl nedostatek fotoaparátů. Přeci jen se za ty dekády vyrobily desítky milionů přístrojů a spousta z nich má před sebou ještě další dekády těžké práce.

Z toho, co Pentax prezentuje ve svých videích, je tahle 17tka první vlaštovkou větší flotily nových kinofilmových fotoaparátů a je opravdu potřeba k ní tak přistupovat. Pokud jste již roky zvyklí na svou krásnou zrcadlovku nebo některý z profláknutých kompaktů, pak vás asi Pentax 17 na první pohled příliš neuchvátí. Já jsem na tom podobně, ale pokud je to v mých silách, snažím se věci pochopit v celé šíři kontextu, do kterého zapadají. Své poznatky bych vám tedy chtěl popsat v následujících odstavcích.

Zpracování a ergonomie

Nejsilnější stránkou nového Pentaxu 17 je z mého pohledu celkové zpracování a ergonomie jednotlivých prvků. Přestože mi pár Pentaxů již rukama prošlo, neměl jsem popravdě u tohoto fotoaparátu příliš velká očekávání co se zpracování týče, protože se přeci jen jedná spíše o low-endový fotoaparát. Ale byl jsem neuvěřitelně mile překvapen. Pentax opravdu nešetřil a pokud bych měl fotoaparát porovnat např. s Instantkonem RF70 od MiNTu (čistě z pohledu zpracování, slícování, použitých plastů), tak je opravdu na první pohled vidět rozdíl mezi relativně novým hráčem na trhu a zkušeným výrobcem, jakým Pentax bez debaty je. Vše do sebe perfektně zapadá. Fotoaparát není těžký, přeci jen je z větší části plastový, ale rozhodně nepůsobí lacině. „Gravírované“ nápisy jsou krásně ostře definované, což jen přidává na pocitu dobře zpracovaného kusu techniky.

U Pentaxu 17 jde ergonomie ruku v ruce s kvalitou zpracování. Fotoaparát perfektně sedne do ruky. Díky velkému gripu nemá člověk strach, že by mu fotoaparát vypadl z ruky. Všechny ovládací prvky jsou přesně tam, kde byste je hledali. Při troše cviku lze fotoaparát natáhnout jednou rukou. Natahování je plynulé a jisté. Ruční natahování filmu vnímám jako velké plus, protože u spousty modernějších kompaktů z devadesátých let je právě automatické (motorizované) natahování jednou z Achillových pat, kvůli kterým se často i ty prémiovější kompakty stanou jen drahým těžítkem. Stejně tak se hodí ruční převíjení např. v případě, když chcete nechat konec filmu po nafocení povysunutý.

Obecně tedy ke zpracování a ergonomii Pentaxu 17 v podstatě nemám výhrady. Designově mi přijde také povedený, až tedy na použití asi 4 různých textur kolem dokola, což jsem úplně nepochopil. Design má trochu retro nádech, ale není to jen kopie něčeho, co už dříve někdo vyrobil. Fotoaparát jako takový je lehký a až na vyčnívající grip vlastně docela kompaktní, takže pokud máte dostatečně velké kapsy u kalhot, tak ho můžete relativně pohodlně nosit v kapse. Sice u toho možná budete vypadat jako krteček, ale rozhodně vám nebude kapsy trhat jako třeba Contax.

Základní používání

Přestože si myslím, že není špatné mít možnost manuálně nastavit clonu a expoziční čas, u Point & Shoot fotoaparátů to nevyhledávám. Proto mi to ani tady u Pentaxu nechybělo. Clonu je tedy alespoň trochu možné ovlivnit nastavením do módu „Bokeh“, díky kterému se fotoaparát přinutí k tomu, aby vždy měl clonu otevřenou na maximum (f3.5). Tím Pentax podle mě podchytil asi jediný důvod, proč bych chtěl mít na takovém fotoaparátu možnost nastavit clonu manuálně.

Kromě Bokeh módu má fotoaparát hned 6 dalších módů nastavení expozice. Já osobně jsem přepínal mezi P (auto bez blesku) a právě Bokeh módem. Fotografování s bleskem zrovna není moje doména. Avšak musím podotknout, že po přečtení manuálu jsem stejně neměl úplně potřebu používat jiný mód než P a troufám si říci, že nebudu jediný. Bulb mód nebo slow-speed mód se ale určitě budou hodit na experimentování (fotoaparát má standardní závit na stativ), takže je lepší je ve fotoaparátu mít, než nemít. Skvělé je, že když daný mód nastavíte, tak vypnutím fotoaparátu o toto nastavení nepřijdete. Módy se přepínají pěkným fyzickým ovladačem. Takže můžete např. zcela vypnout blesk a nemuset toto nastavení pokaždé nastavovat, když fotoaparát vypnete a zapnete (ano, koukám na tebe, Mjučko). Je však škoda, že se fotoaparát neumí sám vypnout. I když je možné, že interně se Pentax 17 po nějaké době sám vypne a tím šetří baterii. Mně se osobně stávalo, že jsem fotoaparát zapomínal vypnout.

Spíše jako nedostatek vnímám použití dvou barevných LED diod vedle hledáčku, které slouží k indikaci všemožných stavů podle toho, jakým způsobem tyto dvě LED diody blikají. Upozorní vás např. na to, že máte nasazenou krytku (což přes čistě průhledový hledáček nevidíte), nebo že nemáte fotoaparát natažený. Neříkám, že se jedná o úplně špatné řešení, ale přeci jen nějaká pokročilejší indikace přímo v hledáčku by mi přišla lepší. Na druhou stranu displeje se časem kazí, takže to znamená, že je tak u Pentaxu 17 o další věc méně, která se může rozbít. Je možné, že bych si na tyto LED diody po delší době zvykl, těžko říci.

Čistě manuální ostření vnímám spíše jako pozitivum a to přesně z toho důvodu, že na něm není v podstatě nic, co by se mohlo pokazit. Např. u Contaxu T2 jsou problémy s autofocusem tím nejčastějším problémem, a proto je za mě lepší alternativou T2 původní Contax T (stejná optika, ale dálkoměr a manuální ostření). Ostření volíte pomocí tzv. zón zaostření znázorněných piktogramy. Podobný princip naleznete také u starších levnějších fotoaparátů. Na můj vkus je u Pentaxu 17 těchto zón zbytečně mnoho, stačily by podle mě klidně jen 3. Já měl 95 % času stejně nastavené nekonečno, které při dostatku světla (a tím pádem větší cloně) vždy v pohodě pokrylo vzdálenost, ze které jsem obvykle zvyklý fotit (3 metry a dál).

ISO filmu se také nastavuje ručně, což umožňuje snadné pushování filmu. Za mě určitě také plus. Automatické čtení DX kódu z filmu je sice docela užitečná věc, ale pokud si zvyknete na to, že po založení filmu vždy zkontrolujete nastavené ISO, pak nevidím důvod, proč by někomu mělo chybět.

Komponování a hledáček

Poslední dobou jsem se přistihl, že tak polovinu fotografií, co vyfotím, komponuji na výšku. Je to zajímavé, pár let nazpět jich bylo naprosté minimum. Asi mě také ovlivnily sociální sítě. Jak mnozí z vás již ví, Pentax 17 je tzv. half-frame, což znamená, že vyfocené políčko je polovinou klasického kinofilmového políčka. Když rozpůlíte kinofilmové políčko, vzniknou dva menší obdélníky o rozměru 17x24mm (na výšku). Ve výchozí orientaci tedy fotíte s Pentaxem 17 na výšku. Mně osobně to nevadilo, na dvou nafocených filmech jsem fotografií orientovaných na šířku nafotil naprosté minimum. Ohnisková vzdálenost 25mm (ekvivalent 37mm na fullframu) je pro mě u kompaktu naprostým ideálem.

Hledáček je zcela standardní. Neurazí ani nenadchne. Jedná se o průhledový hledáček, takže určitě neočekávajte, že byste přesně viděli to, co fotíte. Ohraničení snímku (framelines) není z určitých úhlů úplně dobře vidět (především pokud nosíte brýle), ale u Point & Shoot fotoaparátů to moc neřeším. Nepřijde mi, že bych měl problém s Pentaxem 17 trefit do záběru to, co jsem měl v plánu vyfotit. Obecně si nechávám vždy trochu rezervu na dodatečný ořez / srovnání horizontu. V hledáčku je možné zkontrolovat zónu zaostření, takže se můžete v klidu soustředit na kompozici. Po pravé straně periferně vidíte již zmíněné informační LED diody.

Kvalita výstupu

Kdybych měl odpovědět na otázku, jestli bych byl radši, kdyby Pentax 17 fotil na celé kinofilmové políčko, bohužel bych řekl, že ano. Jenomže já nejsem cílová skupina pro tento fotoaparát. Na film fotím něco málo přes 15 let a jsem už zkrátka zvyklý na to, že se mi na jeden film vejde max. 36 snímků (na svitek ještě mnohem méně, podle formátu) a nemám pocit, že by mě to nějak omezovalo. Prostě si vybíráte, co vyfotíte. U half-framu zkrátka přicházíte o „rozlišení“ a v kombinaci s levnější optikou (neříkám, že špatnou, ale zkrátka ne tak propracovanou) je to na kvalitě finálních fotografií znát. Určitě nejsem fotograf, který by kvalitu fotografie primárně hodnotil podle ostrosti, ale přeci jen chci mít pocit, že když potřebuji ostrý výstup, mohu ho s konkrétní technikou dosáhnout.

Cílovou skupinou pro Pentax 17 jsou lidé, kteří doteď fotili především mobilním telefonem a chtějí si zkusit i analogové médium. Řekl bych, že ani zde Pentax neudělal chybu. Posledních pár let vnímám, že kupní síla této cílové skupiny není malá a zaměřit se prvním produktem z nové série na relativně opomíjený segment zákazníků je slibná strategie. Já osobně měl problém s Pentaxem 17 vůbec nafotit v rozumném časovém úseku všech 72 snímků (resp. 48 na kratším 35mm filmu), ale někdo, kdo je zvyklý cvakat hodně fotografií, tuto možnost spíše uvítá. V podstatě bych řekl, že Pentax 17 je takový analogový obrazový záznamník. Moc neřešíte každou jednotlivou fotku, protože nemusíte se snímky tolik šetřit, což zase člověku umožňuje více svobody experimentovat. Také jsem si všiml zajímavého fenoménu: jak jsem zvyklý fotit na kinofilm, měl jsem u half-framu občas pocit, že vlastně komponuji diptychy, takže jsem víc přemýšlel nad tím, jaký snímek tomu, který zrovna fotím, předcházel.

Pokud však nepřemýšlíte nad tiskem velkých fotek a spíše chcete zpestřit svůj feed na sociálních sítích nebo vytisknout pár menších fotek, je kvalita naprosto dostatečná. A opravdu to nemyslím nijak negativně, ne každý chce vytvářet ze svých fotografií velkoformátové tisky. Já sám tisknu na větší formát minimum fotek.

Závěr

Asi teď každého z vás zajímá, jestli se tedy nákup Pentaxu 17 vyplatí. Mně osobně asi ne, protože techniky mám relativně dost a neměl bych pro něj úplně využití. Což nejspíš platí pro většinu fotografů, kteří na film fotí už nějakou dobu a nakřečkovali si dostatečné množství fototechniky. Já bych si Pentax 17 koupil asi jen čistě z lásky ke značce Pentax, kterou chovám již od doby prvního Pentaxu 67, který jsem si před lety pořídil. Oproti jiným velkým výrobcům totiž Pentax ukázal, že si váží své historie a odkazu, což se o jiných nejmenovaných výrobcích zrovna říci nedá.

Pokud ale hledáte alternativu k focení na telefon, která člověka více vtáhne do děje, nebo se vám prostě líbí možnost fotit na film a nemyslet u toho příliš na to, kolik vám ještě zbývá snímků, určitě nad Pentaxem 17 zauvažujte. Cena není nízká, ale Pentax k tomu má svůj důvod. Přijít s takto kvalitně zpracovaným kinofilmovým fotoaparátem v roce 2024 opravdu vyžaduje notnou dávku odvahy a především spoustu času a peněz strávených vývojem. Pentax 17 je (dle výrobce) první ze série nových kinofilmových fotoaparátů, takže bych řekl, že se v průběhu dalších let máme na co těšit. Za to patří Pentaxu velký dík a držím jim palce!

Velké plus také vidím v tom, že kupujete nové zařízení se zárukou, které budete mít určitě i několik let po záruce možnost opravit přímo u výrobce. Jak jsem již zmínil v odstavcích výše, právě ty nejvyhledávanější kinofilmové kompakty, za které lidé platí desetitisíce, se mohou v mžiku proměnit v drahou dekoraci na poličku.

Rád bych velmi poděkoval Polagraphu za zapůjčení Pentaxu 17 na vyzkoušení.

📸 Fotografie + text: @martinsnajdr