Po delší době je tu nový Instax, který nás opravdu zaujal – a tak jsme se vrhli na další recenzi. Instax Mini 99 je totiž dosud nejnadupanějším fotoaparátem, jaký mezi Instaxy vznikl. Je našlapaný funkcemi a navíc zabalený v moc hezkém designu. A tak jsme ho důkladně otestovali. Jaký je?
Na první pohled vás zaujme jeho design nesoucí se na retro vlně, jak je dnes tak populární. Ostatně byl to právě FujiFilm, kdo u svých digitálních fotoaparátů tento trend nastolil. Nový Instax Mini 99 má tedy imitaci koženého potahu, otočné ovladače i objektiv, dokonce na něm uvidíte retro logo Instax. Musím říct, že to není žádná levná napodobenina – design působí za mně skvěle a troufám si tvrdit, že je to dosud nejhezčí Instax. Srovnat se dá s verzí Mini 90, jejímž je nástupcem – anebo s původní Leica Sofort. Ostatně kdyby novodobá Leica Sofort vypadala právě takto, určitě by to nebyla žádná ostuda.
Plastové tělo působí docela odolně a kvalitně provedené. Vytknul bych jen velikost – foťák je docela tlustý a například konkurenční Polaroid Go je v podstatě poloviční.
Na přední straně najdete otočný objektiv, jehož otáčením přepínáte mezi třemi režimy zaostření – od makra až po nekonečno. Malinkou páčkou na objektivu si také můžete zapnout režim “vinětace”, kdy po okrajích objektivu vyjede malinká clona, jež přikryje jeho okraje a způsobí tak, že jsou kraje fotky tmavší než střed.
Na horní straně foťáku je pak otočný ovladač, který na první pohled působí jako přepínač režimů – fotoaparát totiž disponuje režimy na focení sportu, na focení v interiéru, makro nebo selfie či dokonce B (= dlouhý čas, resp. závěrka otevřená dokud držíte spoušť, což se hodí třeba na focení nočních fotek či hrátky se světlem) nebo samospoušť a dvojexpozice. Ale ne – otočný ovladač je popsaný na první pohled nepochopitelnými písmeny a až při bližším ohledání zjistíte, že přepíná mezi barevnými “filtry”, největší novinkou modelu Mini 99. Jsou to v podstatě barevné LEDky umístěné mezi filmem a objektivem, které lehce osvítí fotku tak, aby dostala určitý barevný nádech. Je to vlastně docela fajn nápad, jak jinak realistické a technicky víceméně stálé a dokonalé fotky z Instaxu trošku ozvláštnit a dodat jim zajímavější barevný nádech. Ale umístění této funkce na hlavním otočném ovladači mi přijde dost nešťastné. Jednak jsou zkratky označující jednotlivé barvy nezapamatovatelné a nicneříkající, takže bez manuálu v podstatě nevíte jakou barevnost nastavujete – proč místo písmen nejsou třeba barevné puntiky? Ale především tyto filtry zřejmě nebudou funkcí, se kterou budete pracovat při každém focení – a mohla se klidně ovládat na zadní straně foťáku menšími tlačítky u displaye.
Ty totiž teď slouží právě k přepínání důležitějších režimů, což je malými tlačítky trošku kostrbaté. Kromě tohoto nedostatku je ergonomie foťáku super, čemuž napomáhá i moc hezky vyřešená spoušť, resp. dvě spouště – jedna pro focení na výšku, druhá na šířku.
A jak Instax Mini 99 fotí? Vyzkoušeli jsme ho s černobílým filmem a výsledky jsou super! Dokonce i ty barevné filtry a vinětace se mi nakonec líbily a bavily mně. Důležitější ale je, že fotky z Mini 99 jsou hezky ostré, dá se opravdu fotit už od 30cm a dokonce bych řekl, že je to první Instax, který celkem úspěšně bojuje s korekcí paralaxy. Tedy se (i díky tomu, že je hledáček větší než u jiných Instaxů Mini) docela dobře komponuje, což je pro výsledné fotky zásadní. Díky manuálnímu zapínání otočným objektivem je foťák taky velmi rychlý a nemusíte čekat na zdlouhavé vysouvání objektivu.
Tedy sumasumárum, Mini 99 má i přes několik pro mne nepochopitelných ergonomických chybek předpoklady pro to stát se vážně nejlepším Instaxem vůbec – a především si troufám tvrdit, že pokud máte nějaký starší Instax, tohle je opravdu první důvod pro upgrade. Dosud nové modely totiž nic nového v podstatě nepřinášely. Mini 99 konečně ano.