Ačkoliv většinu svých fotografií pořizuji dálkoměrnou Leicou, v posledních dvou letech jsem přišel na chuť i zrcadlovkám. Čas od času dovedu ocenit některé vlastnosti tohoto typu fotoaparátu. Zpravidla se jedná o blízké ostření či možnost náhledu hloubky ostrosti. Avšak i mez zrcadlovkami můžeme najít jisté rozdíly, proto bych v tímto článkem rád pomohl všem, kteří si tu svou teprve vybírají.
Na začátek malé vymezení pojmů, „zrcadlovka“ může znamenat spoustu věcí, ale pro potřeby článku budu toto označení používat pro jednooké zrcadlovky používající kinofilm. Dvouoké zrcadlovky a přístroje na svitkový film, to je téma na jindy. Z větší části se vyhnu i raným přístrojům, jako jsou různé německé zrcadlovky Exa a Exakta (zejména pro stáří jejich konstrukce), různým obskurním značkám a re-brandovaným přístrojům.
Zrcadlovky bych pro potřeby tohoto článku rozdělil do 4 základních skupin:
1. čistě manuální přístroje bez jakékoliv elektroniky
2. manuální přístroje s vestavěným expozimetrem, ale bez automatiky
3. přístroje nabízející automatické režimy
4. pokročilé přístroje s možností plné automatiky
Do 1. kategorie patří velmi rané přístroje, ať už to jsou právě Exy, Exakty, Zenity, či skvělé Nikony F a F2. První ze zmíněných přístorjů nechci příliš rozebírat, protože kvůli jejich stáří jejich stav bývá často nevalný a jejich různé ergonomické podivnosti často až příliš znepříjemňují jejich použití. Nikony F a F2 jsou ale zvláštní případ. Jsou to vynikající přístroje s modulární konstrukcí a umožňují i nasazení hranolu s měřením expozice. Bajonet Nikon F se používal dlouhá desetiletí a k dispozici je i skvělý výběr různých objektivů.
foceno na Nikon FM2
Do 2. kategorie spadá opravdu velké množství přístrojů, i proto, že zrcadlovky se na trhu začaly ustalovat někdy od začátku 70. let, ačkoliv vestavěné TTL měření (měření světla procházejícího skrz objektiv) bylo na trhu již od 60. let. V této skupině nalezneme širokou škálu populárních fotoaparátů. Ať už se jedná o Nikon FM, FM2 či FM10, Canon F-1, Praktica řady TL, LTL, MTL, Pentax Spotmatic či K1000, různé Minolty a nakonec i skvělý Olympus OM-1. Elektronika v těchto přístrojích zpravidla slouží pouze k měření expozice a nemá žádný vliv na funkci závěrky, která je čistě mechanická. Fotoaparát tak zvládne fungovat i bez baterií, což já osobně vnímám jako velké plus. 
Olympus OM-1
Není náhodou, že sám často používám Nikon FM2. Osobně bych spíše nedoporučoval Prakticy, ačkoliv je pro ně dobrý výběr objektivů a ceny se mohou jevit jako lákavé. Ano, jsou zpravidla spolehlivé a levné, ale ve chvíli, kdy je porovnáte s japonskými přístroji, jasně zaostávají. Jako hlavní kritérium výběru zrcadlovky z 2. kategorie by měla být dostupnost objektivů. Osobně mě absence automatického režimu u těchto přístrojů vůbec nepřekáží a nezpomaluje. 
Minolta XG-1
Do 3. kategorie zrcadlovek spadají většinou fotoaparáty vyráběné od 70. let, které disponují možností automatické expozice, zpravidla s prioritou clony. To znamená, že clonu si nastavíte manuálně a fotoaparát zvolí vhodný expoziční čas v závislosti na světelných podmínkách. Asi nejrozšířenější přístroj této kategorie, který najdete v bazarech, je Canon AE-1 a za ním následuje Nikon FE a jeho varianty.
Canon AE-1
Pokročilejší přístroje pak reprezentují Nikon F3 a FM3a, historicky spadající do kategorie profesionálních přístrojů. Následuje Olympus OM-10, který je příjemný svými kompaktními rozměry a nízkou hmotností. V základu má přistroj pouze automatickou expozici s prioritou clony a možností korekce. K využití plně manuálního režimu je třeba připojit speciální adaptér. V českých luzích a hájích můžeme ještě potkat Prakticu BC-1, která je překvapivě dobrá, ale omezuje jí velmi malý výběr dostupných objektivů. Osobně nepovažuji jednoduchou automatiku s prioritou clony za velkou přednost, ale jsou lidé, kterým vyhovuje. Za prakticky jediné mínus považuji to, že tyto přístroje nefungují bez baterie, protože závěrka je kontrolována elektronicky. 
Olympus OM-10
Poslední 4. kategorii představují pokročilé přístroje s možností plné automatiky. Jako příklad bych jmenoval Canon A-1 a následující fotoaparáty řady EOS, které jsou poměrně dobře dostupné. Nikony F-4 až F-6 jsou o poznání dražší a podstatně hůře sehnatelné. U přístrojů této kategorie už často najdeme i možnost autofokusu. Nutno dodat, že tehdejší technologie se nemůže rovnat té dnešní a autofokus může být dost pomalý a nespolehlivý. Designem také více připomínají moderní digitální přístroje, což je způsobeno tím, že první digitální zrcadlovky byly postaveny právě na těchto tělech. Osobně mám zkušenost pouze s Canonem A-1, které mi kdysi půjčil kamarád. Žádný důvod ke stížnostem jsem po pravdě řečeno nenašel.
Canon A-1
A teď konečně k jádru věci, jak si tedy vybrat správný přístroj právě pro vás? Za prvé je potřeba ujasnit si, co od přístroje chceme. Stačí měření expozice nebo chceme i automatiku expozice? Jaký je rozpočet? Tím se dá výběr již solidně zúžit. Já osobně za další důležitý faktor považuji dostupnost objektivů. Nejrozšířenější jsou v Čechách objektivy s bajonetem (tedy spíše závitem) M42, který používala východoněmecká Praktica. Východoněmecké přístroje se však nemohou měřit s japonským Pentaxem Spotmatic, který by byl mou volbou pro M42 objektivy.
Canon i Nikon používaly pro svoje zrcadlovky široké spektrum objektivů. U Canonu ty byl takzvaný bajonet FD a později FDn. Je potřeba dávat pozor na kompatibilitu mezi oběma standardy, která není vždy zaručená. Jedná se o opticky velmi dobré objektivy. Poslední objektivy řady FDn nesly ještě označení „L“ a jsou opravdu skvělé. Nikon používá svůj F bajonet, který se měnil hlavně s přechodem na takzvané AiS objektivy spolupracující s těly s vestavěným měřením. Objektivy bez AiS standardu tak na některá těla (např. na Nikon FM2) nenasadíte. Opticky jsou to opět výborné objektivy, ale cenou překonávají i objektivy Canon. Minolta i Olympus produkovaly vlastní objektivy s vlastními bajonety, výběr skel je slušný. Najdou se objektivy i od druhovýrobců, ale jejich dostupnost není tak dobrá jako u Canonu či Nikonu.
foceno na Canon AE-1
Dalšími faktory pro výběr jsou spolehlivost a ergonomie. S přístrojem se musíte být schopní sžít. Některé fotoaparáty mohou mít různé podivnosti v ergonomii, přes které je těžké se přenést. Mojí osobní volbou jsou přístroje z 2. skupiny, které disponují měřením expozice, ale nemají žádný automatický režim. Automatika pro mě osobně nemá žádnou přidanou hodnotu a spíš víc času přemýšlím, jestli automatika funguje správně. Na druhou stranu jsem několik přístrojů s prioritou clony testoval a fungovaly perfektně.
Co se týče spolehlivosti, chce to udělat si vlastní průzkum a čerpat z důvěryhodných zdrojů. Plně mechanické přístroje jsou zpravidla velmi spolehlivé a dobře opravitelné v případě poruchy. Obecně platí, že čím více elektroniky, tím víc problémů při případné opravě. Fotoaparáty dobrých značek jsou většinou poměrně solidní zárukou správné funkce, pokud je přístroj v dobrém stavu a původní majitel se k němu choval slušně.
Kvalitní kinofilmová zrcadlovka je ale asi nejuniverzálnější aparát, který můžete mít ve svojí výbavě. Ten, kdo zrcadlovku ještě nemá, by měl urychleně nějakou pořídit!