Venku už panuje léto. Proto jsem si na test vybral Nikon FA s objektivem Nikkor 35/2.8 a jako film jsem zvolil nový Kodak Ektachrome E100. Nikon FA je dle všech měřítek nejpokročilejší zrcadlovkou s manuálním ostřením, kterou kdy Nikon vyrobil. Kodak Ektachrome je nový pozitivní film, který se na trhu objevil minulý podzim. Je jasné, že tentokrát se mi dostala do ruky opravdu špičková výbava.
Nikon FA se vyráběl v letech 1983 – 1987, což není příliš dlouhá doba. Některé jeho konstrukční prvky se ale používaly až do roku 2006 u Nikonu FM3a. Ve své době se jednalo o nejpokročilejší kinofilmovou zrcadlovku. Oproti profesionálnímu modelu F3 nabízela další funkce v o něco lehčím a kompaktnějším balení. Nikon FA má rozměry 92 × 142.5 × 64.5 mm a hmotnost 625 g bez objektivu. Závěrka je ovládaná elektronicky a nabízí v manuálním režimu časy od 1s do 1/4000s, dále je k dispozici mechanická záloha o rychlosti 1/250s a režim B, které fungují i bez baterií. Fotoaparát používá běžně dostupné knoflíkové baterie S76/A76, které lze zaměnit i za LR44. Tyto baterie seženete kdekoliv ve světě, takže jich není potřeba nosit v brašně velkou zásobu. V automatických režimech může fotoaparát vypočítat a exponovat i delší čas než 1s. Pro dlouhé expozice přijde vhod možnost zakrýt hledáček, aby se předešlo průniku parazitního světla. Slouží k tomu malá páčka nalevo od okénka hledáčku.
Jsou to právě 3 automatické režimy, které posouvají Nikon FA mezi nejpokročilejší fotoaparáty své doby. Páčka, kterou se přepíná mezi jednotlivými režimy, je pod voličem expozičních časů a lze jí snadno ovládat ukazováčkem pravé ruky. Prvním režimem je „P“ neboli „Program“. V tomto módu si fotoaparát sám vypočítá clonu i expoziční čas. Stačí posunout volič na písmeno „P“, na objektivu nastavit clonu F11 či vyšší a přepnout měření do matricového režimu, volič času může být na libovolné hodnotě kromě B nebo M250. Spínač měření je pod páčkou samospouště. Dalším režimem je režim priority času označovaný písmenem „S“. Clona musí být opět nastavena na hodnotu F11 či vyšší, měření v matricovém režimu. Tentokrát si ale můžeme manuálně zvolit expoziční čas, dle údajů expozimetru, které se zobrazují na displeji v hledáčku. Tento režim se používá například při focení sportu, kdy chcete mít jistotu, že závěrka je dostatečně rychlá, aby nedocházelo k pohybové neostrosti subjektů.
Předposledním režimem je režim priority clony, označený písmenem „A“. Tento režim se často vyskytuje i na dalších fotoaparátech (například již zmiňovaný Nikon F3). V tomto režimu fotograf manuálně nastaví clonu a fotoaparát k ní dopočítá vhodný expoziční čas. Volič času může být opět v jakékoliv pozici kromě B či M250 a matricové měření by mělo být zapnuté. Osobně tento režim občas používám, protože je pro mě velmi důležitá kontrola hloubky ostrosti a možnost využívat hyperfokální či zónové ostření. Díky matricovému měření také odpadá má obvyklá paranoia z toho, že expozimetr se nechá nachytat nějakým světlým bodem ve středu snímku. Poslední režim je plně manuální. Logicky označený písmenem „M“. V tomto režimu si nastavujete clonu i čas manuálně. S měřením vám samozřejmě pomáhá vestavěný expozimetr, jehož údaje vidíte na malém displeji v hledáčku.
Hledáček je velký a velmi světlý. Na rozdíl od profesionálního Nikonu F3 není u modelu FA možnost měnit hranol za šachtu a podobně. Je ale možnost vyměnit matnici. Standardně je na matnici horizontální dálkoměr s rastrem, ale je možné zvolit si i jiné, pokud je seženete. Standardní matnice mně osobně vyhovuje pro všechny mé potřeby. Výše jsem několikrát zmínil „matricové měření“. Co to vlastně je? Fotoaparáty vybavené měřením expozice byly do příchodu Nikonu FA zpravidla vybaveny měřením se „zvýrazněným středem“. Fotoaparát měří expozici v oblasti středu snímku na ploše o něco málo větší než rastrové mezikruží na matnici. Tyto systémy jsou náchylné k tomu, že je zmate protisvětlo či světlá obloha, pokud se člověk na jejich výstup spoléhá až moc slepě. Osobně tento systém měření používám se svým Nikonem FM2, ale vždy si dávám pozor, abych změřil správnou část snímané oblasti. Matricové měření si bere průměrné hodnoty z celé plochy snímku a vypočítá tak kompromisní hodnotu, která zajistí rovnoměrnou a správnou expozici. Samozřejmě ani na něj se nelze spoléhat za každých okolností. Avšak současné černobílé i barevné negativy nabízí velmi dobrý dynamický rozsah, který umožní dosáhnout dobrých výsledků právě s touto metodou měření. Správnou funkci matricového měření umožňují pouze některé novější objektivy Nikon, proto doporučuji projít si pozorně návod.
Navzdory velkému množství funkcí a ovládacích prvků je ergonomie fotoaparátu velmi dobrá a do jisté míry i intuitivní. Nebudu lhát, návod jsem si přečetl. A každému majiteli Nikonu FA to vřele doporučuji. Nastavení voliče ISO najdeme vlevo okolo kličky převíjení filmu a je možné ho nastavit v hodnotách od 12 do 4000 ISO. Po odjištění malé pojistky je možné volič ISO použít i ke kompenzaci expozice. Páčka natahování filmu slouží zároveň jako pojistka – pokud je zajištěná směrem k tělu fotoaparátu, blokuje spoušť proti nechtěnému zmáčknutí. Pod ní najdeme i páčku dvojité expozice, kterou když přidržíme a natáhneme fotoaparát, natáhne se pouze závěrka, ale nedojde k posuvu filmu. Toto nabízí zajímavé kreativní možnosti. Já to využil, když jsem si omylem vyfotil krytku objektivu, abych nepřišel o drahocenné políčko filmu. Fotoaparát je vybaven i možností náhledu hloubky ostrosti.
Pro test jsem měl k dispozici objektiv Nikkor 35/2.8. Jedná se o kvalitní objektiv s manuálním ostřením. Hmotnost objektivu je 235g, což není zvlášť vysoká ani speciálně nízká hodnota. Ostří od nekonečna až k 0.3m. Schopnost blízkého ostření je přitom jedna z věcí, které si na zrcadlovkách a těchto objektivech velmi cením. Objektiv je velmi ostrý a kontrastní. Navíc nevytváří téměř žádné zkreslení či jiné neplechy. Při mém testu se zdál být také dostatečně odolný proti odleskům při bočním světle a to i bez sluneční clony. Ergonomie je naprosto v pořádku a chod ostření je příjemně rychlý a lehký. Rozměr filtrového závitu je standardních 52mm a nebude velký problém opatřit si filtry dle chuti každého uživatele. V takovém případě byla ale určitě doporučil spíše originální filtry Nikon, které mají tenčí obroučku. Některé filtry z druhovýroby se silnější obroučkou mají tendenci způsobovat silnou vinětaci.
Spolu s Nikonem jsem si vzal na testi i nový diapozitiv Kodak Ektachrome E100. V dnešní době, kdy některé velké společnosti (nebudu ukazovat prstem, ale všichni víme, o kom mluvím…), nabídku filmu spíše zužují, je nový diapozitiv velká věc. V čem je Ektachrome tak výjimečný? V první řadě jsou to jeho barvy. Zářivé ale realistické. Ektachrome je o něco málo „studenější“ než například Fuji Provia a je možné použít ho i v portrétní fotografii. Ektachrome, stejně jako jiné diapozitivy, má navíc tak jemné zrno, že je téměř neviditelné. Cenou za jmenované výhody je ISO 100, což je dostatečné za letního dne, jindy ale stačit nemusí. Navíc je třeba počítat s nízkým dynamickým rozsahem a k vysoce kontrastním scénám přistupovat s rozmyslem. Osobně jsem zkoušel Ektachrome pushovat na ISO 400 se slibnými výsledky. Tento film si mě ale ve výsledku získal zejména díky svému realistickému zobrazení barev.
Sečteno a podtrženo, Nikon FA je relativně kompaktní a lehké tělo, které je skutečně našlapané funkcemi. Kromě manuálního režimu nabízí i 3 režimy automatiky a pokročilý režim měření. Závislost na bateriích je malá cena za tyto výhody, zejména díky dobré dostupnosti použitých baterií. V kombinaci s objektivem Nikkor 35/2.8 se jedná o velmi příjemný přístroj, který má co nabídnout začátečníkům i pokročilým uživatelům. Možnosti přístroje lze samozřejmě rozšířit širokým příslušenstvím. Ať již jde o další objektivy nebo například natahovací motor.