Libuše Jarcovjáková (*1952, 1977 – 1982 studium FAMU,), autorka mnohých literárních i fotografických deníku z 80. let se sama popisuje takto:
“Fotografka, učitelka fotografie. Chodím a dívám se. Prošla jsem mnoha životními zkušenostmi, mám za sebou pády i vzestupy. Stala jsem se součástí různých společenství – snad kvůli jisté dávce empatie, která ke mně patří. Fotografovala jsem a fotografuji pořád a všude. Výsledkem je cosi jako kontinuální subjektivní dokument, často autobiograficky laděný.”
Jarcovjáková, často přirovnávaná k světoznámé undergroundové fotografce Nan Goldin, je mezi českými autory naprosto ojedinělou osobností. Nepatří mezi umělce, kteří by svou tvorbu propagovali v médiích či usilovali o velké výstavní síně. Přiznává, že nikdy nefotila s úmyslem vytvářet reportáže o subkulturách a tajemný noční život pak představovala divákům formou skandálních odhalení. Intimita osobní i těch druhých, je přitom pro tvorbu Jarcovjákové signifikantní. Fotila vždy především pro sebe, toužila zachytit svůj pocit z právě prožívaného, vytvořit obrazovou vzpomínku, ne pro ostatní, ale do svého šuplíku. Ať už se jedná o fotografické cykly zachycující noční život v proslulém pražském gay klubu T anebo nedávno odhalené série autoportrétů ze stísněných a zanedbaných berlínských bytů.
Tvorbu Libuše Jarcovjákové jsme mohli naposledy zaznamenat v pražské galerii Fotografic, pro kterou v minulém roce připravila soubor nazvaný Kimochi: Postele a pokoje. V něm formou velkoformátové projekce ukázala druhou stranu intimního styku – ne lidská těla, ale místo jejich stekávání, kulisu pro intimitu – pokoje bytů a hotelu.
Druhou výstavou v berlínském českém centru se vrátila zpět do města, kde strávila v legální emigraci několik let. Zažila zde chudobu, byla nucená těžce pracovat a přežívat v laciných podnájmech. Fotoaparátem zachytila i pád zdi a konečné sjednocení Německa. Retrospektivu této doby pojmenovala Schwarze Jahre / Temné Roky.
Důležitou událostí nadcházejícího měsíce bude velká retrospektivní výstava nazvaná EVOKATIV (stejně jako současně připravovaná kniha). Ta otevře významný fotografický festival Rencontres d’Arles (někdy také Rencontres Internationales de la Photographie (RIP), česky Arleská setkání). Pro Jarcovjákovou se bude jednat zatím o největší výstavu – více než 200 fotografií představí autorčinu tvorbu z let 1970-89.
Jestli chcete tvorbu Libuše Jarcovjákové sledovat, rozhodně nesmíte minout její Instagram.