Tento dnes již klasik a veleznámý fotograf to neměl na začátku své fotografické kariéry vůbec jednoduché. Jak jednou sám prohlásil “Jsem ve válce s obyčejností.”
Narodil se roku 1939 Memphisu do rodiny inženýra a dcery prominentního soudce. Jako introvertní chlapec se nejčastěji bavil hrou na klavír a vystřihováním koláží z časopisů a pohlednic. Po absolvování Webb school, kde se mu dostalo obecného vzdělání, navštěvoval tři vysoké školy, ale ani jednu z nich nedokončil. Jak sám k této životní etapě kdysi řekl: “Nikdy jsem se na škole necítil jako outsider, ale s největší pravděpodobností jsem jím byl.”
Egglestonův zájem o fotografii údajně probudil jeden kamarád, když mu daroval fotoaparát Leica. Dalším člověkem, který měl na něj a jeho tvorbu pravděpodobně vliv, byl jeho přítel, malíř tvořící ve stylu abstraktního expresionismu, Tom Young. Eggleston navíc patří do skupiny fotografů, kteří byli silně ovlivněni Robertem Frankem a jeho novátorskými neakademickými obrazovými přístupy. Dá-li se to tak říct, Frank podobně jako Bresson zbavili fotografii těžkopádnosti a naučili ji vidět krásu v každodenních jevech a obyčejnosti.
Zpočátku, jako většina tehdejších fotografů, fotil Eggleston černobíle, ale už roku 1965 začal experimentovat s barevnou fotografií. Jakkoliv se nám to z dnešního pohledu může zdát zvláštní, tak je potřeba si uvědomit, že v této době byl svět umělecké fotografie vyhrazen pouze a jen černobílé fotografii. Eggleston se fotograficky vyvíjel osamoceně na americkém jihu, mimo kruhy teoretiků a umělců, se kterými by mohl svou práci konzultovat a reagovat na vnější podněty.
Jeho neobvyklého stylu si všiml až John Szarkowzsky, s nímž se Eggleston setkal při své návštěvě New Yorku. Když Szarkowsky poprvé viděl jeho práce, byl jeho stylem zaujat a později se o tomto setkání vyjádřil, že během něj prošel kufr plný fotografií lékáren a benzínových pump. Jednu z nich nicméně zakoupil do sbírek MoMA.
V roce 1974 měl Eggleston svou první samostatnou výstavu v Jefferson Place Gallery, Washington, D.C. Když si tento soubor prohlédl Ansel Adams, řekl, že nic tak nudného nikdy neviděl. Adams patří k tomu “olověnějšímu” spektru fotografů a není tedy divu, že na něj výstava nezapůsobila. Egglestonovou tvorbou byl naopak velice ovlivněn režisér David Lynch, u nějž se dá s jistou nadsázkou říct, že zfilmovává jeho fotografie. V roce 2009 spolu dokonce tito dva autoři vystavovali v galerii Karl Pfefferle v Mnichově.
Eggleston se svým fotoaparátem procestoval celou Ameriku a mnoho kontinentů. Jeho tvorba je však zajímavá nejvíce tím, že zachycuje každodenní výjevy, kompozice tvořené banálními krajinami, parkovišti nebo třeba výlohami obchodů. Díky tomu navazuje velice blízký vztah s divákem – každý z nás se často na podobných místech ocitá a fotografie v nás tak skrze asociace evokují nejrůznější pocity. Možná vzhledem k Egglestonově introvertní povaze na jeho snímcích velice zřídka vidíme osoby. I přesto svým stylem ovlivnil několik generací fotografů. Jeho stopy můžeme najít v pracích Jurgena Tellera a mnoha dalších.
