Přinášíme vám výběr toho nejzajímavějšího z březnových zahájení a již probíhajících výstav. Je toho opravdu dost, takže od nás máte alespoň malou nápovědu. Mimo jiné určitě doporučujeme neopomenout i právě probíhající Instant Festival v žižkovské Life is ours gallery, jehož jsme partnerem!
Jan Pecháček / Palác
Galerie Fotografic
28/2/ – 24/3/2019
PaKul, Lidojem, kongresák. Palác. Mimořádný urbanistický zásah. Mimořádný komplex vybudovaný v letech 1976 – 1981. Fascinující zvenku i zevnitř. Už pár měsíců po dokončení stavby byl v Paláci Kultury uspořádán XVI. sjezd Komunistické strany Československa. Sjezdu se zúčastnilo okolo 1500 komunistických delegátů. Pompézní palác z oceli a betonu smývá svůj původní účel jen velmi pomalu. Na fotografiích Jana Pecháčka jsou delegáti, sekretářky, číšníci a uklízečky stále součástí tamějšího inventáře. Do prázdna zírající účastníci sjezdu jen umocňují přítomné prázdno a absurditu příznačnou jak pro budovu samotnou, tak pro režim, který jí dal vzniknout.
Jan Pecháček (*1993) je studentem Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a na FF UK se věnuje studiu archeologie. Ve své tvorbě se zabývá inscenovanou fotografií a stylizovaným dokumentem.
400 ASA: Fotografie
NG Veletržní palác
1/3/2019 – 8/9/2019
Profesionální fotografové jsou z principu individualitami. Sdružují-li se, tak proto, aby mohli svou práci dělat ještě lépe a tedy nezávisleji. Je tomu tak i v případě zakladatelů spolku 400 ASA, Alžběty Jungrové (1978), Antonína Kratochvíla (1947), Karla Cudlína (1960), Jana Dobrovského (1960), Tomkiho Němce (1963), Jana Mihalička (1965) a Martina Wágnera (1980). Společného jmenovatele má jejich program v realismu, s nímž pohlížejí na svět a s nímž zachycují jeho proměnlivost. To je východiskem jak doyenovi spolku, tak jeho členu nejmladšímu, přestože věkový rozdíl mezi Kratochvílem a Wágnerem činí 33 let. Výstava 400 ASA: Fotografie dokládá, že stěžejním zájmem sedmi renomovaných autorů dvou generací je člověk a lidské společenství, zvláště pak v těch projevech, jichž ubývá a jimž hrozí zapomnění.
Těžištěm práce zúčastněných fotografů je svědectví a do něj uložený názor. Vztahují se především k současnosti – viz Rodiny Jana Dobrovského a Burlesku Alžběty Jungrové. Zajímá je ovšem i oživování náboženských tradic, sledované Karlem Cudlínem a Janem Mihaličkem. Jednotliví autoři jako by kladli otázky navzájem spjaté, každý na ně ovšem odpovídá svým zvláštním způsobem. A to přesto, že je výstava také oslavou klasicity černobílé stylizace média, neboli výrazem vědomí souvislostí dnešní tvorby s tradicí dokumentární fotografie. Historické ukotvení dodává výstavě zejména vklad Antonína Kratochvíla, jejž zařadil časopis American Photo mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie. Soubor jeho záběrů vznikal během více než dvou dekád a knižně vyšel pod titulem překládaným nejčastěji jako Rozbitý sen (originál Broken Dream, New York, The Monacelli Press, 1997). Nejenom Rozbitý sen, nýbrž jádro výstavy vůbec, nabízí ukázky z cyklů zaměřených na soudobou transformaci postkomunistických částí šířeji chápaného pásma středu a východu Evropy, včetně Slovenska Tomkiho Němce a Karpat Martina Wágnera.
Jiří Hanke / Fotografie 1973–2018
Dům Fotografie GHMP
18/3/ – 18/8/2019
Dokumentarista Jiří Hanke (*1944) se věnuje dlouhodobým sociálně zaměřeným projektům. Jeho fotografie nezřídka inspirovalo rodné Kladno. Nejdéle uzavřeným souborem jsou Lidé z Podprůhonu 1974–1989 (knižně 1995). Historická hodnota dokladů o doznívajícím životním stylu dělnické kolonie byla zřejmá i bez nynějšího časového odstupu. Dobově zakotvená svědectví o lidské existenci zároveň přesahují zobecněním výpovědi regionální východiska. Klíčová kolekce Pohledy z okna mého bytu shrnuje snímky pořizované od 10. září 1981 do 10. ledna 2003 (knižně 1994 a 2013). Letitý dvojportrét s otcem, po němž zdědil sklony k fotografování, přivedl Jiřího Hankeho k vytváření Otisků generace (knižně 1998). Formou diptychů či širších sérií podobizen rodičů a dětí je doplňuje od roku 1986 dosud. Průřez rozsáhlou tvorbou připravený k pětasedmdesátinám autora připomíná i další cykly rovněž zpracované v klasické černobílé škále: Pařížské fragmenty, TV Image, Ozvěny anebo Periferie. Kurátorem retrospektivy je Josef Moucha, který sestavil monografickou publikaci Jiří Hanke (2008).
