Možná jste si z mých starších článků všimli, že celkem často cestuji. Jedním z evergreenů dotazů na různých fórech a sociálních sítích je: „Zničí rentgeny na letišti moje filmy?“ Rozhodl jsem se, že se podělím o pár svých zkušeností s cestováním a posíláním svých negativů skrz rentgeny.
Před dvaceti lety, kdy film stále kraloval fotografii, byly bezpečností procedury na letištích docela jiné než dnes. Dost možná vám dovolily neposílat svoje cenné filmy z dovolené skrz rentgenový přístroj. Dnes už s tím moc počítat nemůžeme, ačkoliv v USA stále lze požádat o „hand check“ tedy ruční kontrolu, abyste nemuseli strkat filmy do rentgenového přístroje. Do USA ale nelétám, tak se podělím o své zkušenosti z cest po Evropě, Rusku, Asii a Kavkazu.
Hned na začátku zmíním mé hlavní pravidlo – nikdy nenechávat filmy v kufru, co jde do nákladového prostoru letadla. Vždy si ho brát s sebou na palubu. Kufry, které končí v nákladovém prostoru, procházejí mnohem silnějšími rentgeny. Filmy tedy vždy do příručního zavazadla. Moderní rentgeny, skrz které prochází příruční zavazadla, mají mnohem citlivější snímače a lepší zobrazovací schopnost než ty před dvaceti lety. V praxi to znamená, že používají mnohem slabší zdroje záření než kdysi. Takže i riziko pro film je menší než v minulosti. V současnosti se bere za standard, že filmy do citlivosti 800 ISO by neměly mít problém projít skrz rentgen pro kabinová zavazadla. Nejčastěji fotografuji na Ilford HP5+ s citlivostí 400 ISO, tudíž je to film, který skrz rentgen nejčastěji posílám. A musím říct, že vždy bez problému.
Dříve mívaly problém prý hlavně diapozitivy. Moje Kodaky Ektachrome či diapozitivy od Agfy prošly často několika rentgeny a nepozoroval jsem žádné viditelné poškození. Do Petrohradu jsem cestoval se dvěma kazetami Cinestillu 800T, přičemž kinematografický materiál by měl být obzvlášť choulostivý. Také bez problému. Při jedné cestě na Sibiř prošly moje Ilfordy HP5+ rentgeny dvanáctkrát. Některé z nich jsem pak pushoval i na 3200 ISO. Žádné viditelné poškození jsem nepozoroval. Nutno dodat, že mě ruská letiště v tomto ohledu velmi překvapila – všude byly nejnovější rentgeny. Tudíž pro filmy mnohem bezpečnější než starší modely.
Malá dušička ve mně byla naopak v Istanbulu. Stejně jako v Rusku procházíte kontrolou již při vstupu do haly letištní budovy a pak ještě dvakrát předtím než usednete do letadla. U vstupu do haly stály rentgeny o velikosti malé dodávky, skrz které procházela i velká zavazadla, která jdou do nákladového prostoru. To mě vyděsilo natolik, že jsem se pokoušel s tureckým pohraničníkem vyjednat, že bych filmy neposílal skrz skener. Neúspěšně. Celkem moje filmy absolvovaly na první cestě do Gruzie možná také 10 – 12 rentgenů, z toho dvakrát v těchto hrozivě vypadajících strojích. Dával jsem filmům jen malou šanci na přežití. Nakonec jsem byl opět příjemně překvapen. Vše bylo v pořádku (Ilford HP5+, Adox Silvermax 100 a film pro Polaroid SX-70). Téměř vždy, když cestuji, mám s sebou i svůj Polarod SX-70. Nikdy jsem neměl problém s filmy od Impossible Project a ani s novější generací od Polaroid Originals.
Co mé zkušenosti nezahrnují, jsou různé speciální filmy. Například Ilford Delta 3200, či Kodak Tmax P3200. Je to právě obava z poškození těchto citlivějších filmů (Ilford má reálných 1250 ISO a Kodak 800 ISO), která mě vede spíše k tomu, abych pushoval osvědčený Ilford HP5+. Na internetu nacházím různé informace o tom, že jsou tyto dva zmíněné filmy v pořádku, ale i zcela protichůdná tvrzení. Osobně bych byl opatrný. Závěrem bych tedy řekl, že běžné filmy do 400 ISO – Kodak Tri-X, Portra, T-Max, Ilford HP5+, FP4 či barevné filmy od Fuji (snad kromě Superie 1600) projdou skrz rentgeny pro příruční zavazadla bez újmy. Ostražitost se vyplatí, zejména pokud rentgen vypadá jako něco z 80. let. Vždy můžete zkusit svůj šarm a požádat pracovníky bezpečnosti, jest li nemůžete dát filmy bokem. Osobně jsem to zkusil jen jednou, a jak jsem psal, bez úspěchu. Zatím se mi ale ještě nestalo, že bych měl film poškozený rentgenem.
Co se týče uskladnění filmů při cestách, tak osobně používám plastová pouzdro od Japan Camera Hunter. Filmy většinou nakupuji v metráži, tudíž ani nemám klasické plastové filmovky ve kterých filmy zpravidla koupíte. Mám pocit, že moje řešení zabere méně prostoru, což je pro mě klíčové. Často cestuji s více než čtyriceti kazetami kinofilmu a v příručním zavazadle není místo na rozdávání. Krabičky ještě zajistím gumičkou, abych měl jistotu, že se neotevřou. Rozhodně nedoporučuji mít filmy jen tak hozené v kapse či zavazadle bez jakéhokoliv obalu. Může se jim leccos přihodit.