Máme tu nový rok a s ním i trojici výstav, které by byl hřích opomenout. Na zahájení výstav Tomáše Zumra a Stanislava Tůmy si musíme ještě pár dní počkat, avšak Sudetská reneta Michaly Thelenové bude k vidění v Hunt Kastner již jen do 26. ledna!
Michaela Thelenová / Sudetská reneta
8|12|2018 – 26|1|2019Hunt Kastner, Bořivojova 85, Praha 3
Ovocné stromy kvetoucí uprostřed lesa. Na jaře z dálky vidíš jen bílé koruny a když jsi v lese, málem je přehlédneš mezi ostatními kmeny. Potom je těžké dostat se ke kořenům. O to víc je naivní u nich hledat poklad. V Sudetech najdeš tak možná střepy paměti ve starých kamenech, kusech vyhozeného porcelánu, porostlých základech domů a v okrasné i užitkové vegetaci, kterou vysadil někdo, koho jsi nikdy nemohla potkat.
Michaela Thelenová je badatelkou v paměti místa, které bylo odcizeno jeho původním obyvatelům a odcizené zůstává i nově příchozím. Zkoumá a ohledává intimitu prostoru a snaží se do ní skrze svou tvorbu navrátit zpřetrhané vztahy mezi lidmi a vztah lidí s okolním prostředím. Fotografické triptychy doplněné texty, kde autorka převádí vlastní zážitek z přítomnosti na vyprávění o někom jiném v minulosti, mohou působit jako snaha rozpustit se ve všech možných i nemožných příbězích těch druhých. Autorka tak nabízí divákům zdánlivě krásné lesklé jablko. Jeho forma působí přitažlivě, ve skutečnosti však klame svým vzezřením a jeho obsah je shnilý. Pochází z tamního stromu sudetské renety a je výpovědí o části země, jejíž minulost je stále viditelně přítomná. Odkazuje i k pokoře vůči běhu světa, k náboženství, pod jehož vlivem se utvářela místní kulturní krajina a nechybí mu ani ženská hříšná konotace.
Tomáš Zumr / Modrá Smrt / Blue Death
Ateliér Josefa Sudka, Újezd 30, Praha 1
16|1|2019 – 15|2|2019
Hranice dokumentární a virtuální identity fotografie se neustále mění. Tradiční poměr pracuje s principem nabourání lidské reality digitálními manipulacemi – umělý svět zastupují úpravy obrazu, které mu dávají nové významy. V tomto projektu je poměr opačný; neznámé, neprozkoumané, ale přesto relevantní digitální prostředí je atakováno lidským světem, manipulací a naším obrazovým vnímáním. Umělé prostředí počítače se dostává do hlavního zájmu nejen svými nadlidskými schopnostmi přesnosti a rychlosti, ale právě již jako obraz samotný.
Termín Modrá smrt je odborně-lidový název poruchy počítače. Znamená pád operačního systému a moment, kdy se počítač automaticky přepne do nouzového servisního režimu, o čemž svého uživatele informuje skrz modrou barvu monitoru. Tento soubor vznikl technikou rozbitého softwaru částečně funkčního počítače, spíše formou organického vzniku/náhodného objevení než důsledným hledáním a výzkumem technických chyb. Jednoduché a rychlé pohyby dialogových oken vycházející z malířského gesta ruky zanechávají obrazovou stopu, která jinak než fotografií není uchovatelná, protože zmizí s vypnutím počítače a monitoru.
Stanislav Tůma / Roky měřené světlem
11|1|2019-3|3|2019Leica Gallery Prague , Školská 28, Praha 1
I když existuje řada momentů, které tvorbu Stanislava Tůmy spojují s tím nejlepším v klasické černobílé fotografii, na prvním místě je to především jeho využití světla jako nejdůležitějšího výrazového prostředku. Fotografie je obraz ,,malovaný” světlem a toho byl Tůma věčným hledačem. Světlo, stín či ozářené struktury podněcovaly jeho představivost a prostřednictvím jeho vidění zázračně a poeticky transformovaly šedou realitu. Patřil k umělcům, pro něž bylo fotografování základní bytostnou potřebou; byl chodcem, který nikdy nezapomněl svou Leicu doma. Hledal své záběry vždy v přesném světle nebo naopak zachycoval jen přesné světelné paprsky a odrazy přítomných objektů. Kromě lyričnosti a svébytné práce s metaforou vykazují jeho vždy černobílé fotografie některé další společné rysy – cílený minimalismus a jistá uvolněnost sdělení.
Mnohé Tůmovy fotografie jsou pouhými fragmenty okolí, zátiší zachycující venkovní či vnitřní prostory nebo jejich detaily. Fungují právě na principu neobyčejného osvětlení a kompozice, jejichž volba je posunuje daleko za hranice popisu reality, kde nabývají nových významů. Jinou skupinou jsou fotografie, které v sobě díky své jisté narativnosti skrývají nedopovězené a lehce načrtnuté příběhy. Ty jako by byly statickými souputníky snímků nové filmové vlny, jež si pohrávala s napětím nevysloveného.
Stanislav Tůma byl také milovníkem Malé Strany a jejím dvorním fotografem, takže se díky jemu zachovala podoba tohoto prostředí ve své neopakovatelné atmosféře druhé poloviny minulého století. Malostranskou součástí byli i jeho přátelé a známí z uměleckého a bohémského kroužku, které fotograf portrétoval s lehkostí a přesným smyslem pro jejich charakterizující osobnostní rysy. Po Tůmově předčasném odchodu se zachoval neuvěřitelně bohatý archiv, ze kterého je možné vybírat celé tématické skupiny originálních černobílých zvětšenin. Tato výstava se soustřeďuje především na mimořádná zátiší, která se dnes jeví v rámci jeho uměleckého odkazu jako to nejcennější.