Všichni jsme si asi už všimli, že léto je dávno pryč. Zatažená obloha, sněhové přeháňky a tma ve 4 hodiny. To vše nám neklamně ukazuje, že zima už je za dveřmi. Každý má svůj způsob, jak se vyrovnat s nástupem dlouhé tmy a chladu v ulicích. Někdo propadne alkoholu, ale já se začnu probírat svým fotografickým archivem, abych zjistil, co jsem vlastně přes léto fotografoval.
Letos mi přišlo, že jsem zas tak moc nefotil. Možná to bylo tím, že jsem neměl žádný vetší dokumentární projekt. Párkrát jsem vyjel za hranice, dovezl hromadu filmů, vyvolal, zpracoval, napsal něco na blog a to bylo tak všechno. Žádné zásadní akce. Změna nastala v tom, že mě pracovní povinnosti zavály do Prahy, kde jsem se s nástupem léta začal opět věnovat pouliční fotografii. Potřeboval jsem trošku relaxovat, vyčistit hlavu, ale zároveň nenechat oko zahálet.
Opustil jsem svá obvyklá loviště kolem Pražského hradu a na Malé straně. Vydal jsem se prozkoumat nové prostředí v okolí Národní třídy a Střeleckého ostrova. Někomu se nemusí tvrdé letní světlo zdát na fotografování příliš přitažlivé, ale já jsem v tomhle celkem všežravec. Zkrátka jsem po práci vyrazil a neskončil jsem, dokud nebyl film dofocený. Někdy jsem ale vyfotil ještě i druhý. Od fotografií jsem si toho moc nesliboval, ne ihned. Cílem pouliční fotografie by nemělo být okamžité uspokojení z lajků na Instagramu. Vlastně nedokážu říct, že by samotná činnost fotografování na ulici, měla nějaký cíl.
Cítil jsem přes léto jisté vzedmutí pozitivního pohled na život, které u mě nebývá příliš časté. Odrazilo se to i na scénách, které jsem fotografoval. Lidé se snažily všelijak uniknout žáru letního slunce. K vodě, či pod koruny stromů. O nic se nestarat, odpočinout si a trochu vypnout. Tu samou potřebu jsem měl i já. Následoval jsem tedy lidi do stínu, k vodě a na další místa, kde trávili volný čas po práci či o víkendu. Místy mi scény, které jsem zachycoval, přišly poněkud jako letní klišé, ale nemohl jsem si pomoci.
Se zpracováním filmů jsem si často dával na čas. Nepotřeboval jsem jimi zaplnit instagram či blog. Nechal jsem je trochu uzrát, abych se oprostil od všech těch pozitivních emocí, které jsem v létě cítil, když jsem se s fotoaparátem procházel prosluněnou Prahou. Teď, když už máme za sebou první sněhovou přeháňku, můžu se k těmto fotografiím z léta vrátit. Můžu si tak připomenout, že kromě podzimu existuje i další roční období, které je ale slunné a teplé.
Foceno na fotoaparáty Leica M2 a Nikon FM2 a na film Ilford HP5+.