Touha lidí po barevné fotografii se táhne jako stříbrná nit celou fotografickou historií. První varianty procesu vyžadovaly vícenásobnou expozici za použití filtrů a tím pádem byly poměrně nepraktické. Trvalo to až do 30. let dvacátého století, než se fotografická veřejnost dočkala barevného 35mm filmu. I v současnosti, kdy bereme barevnou fotografii jako samozřejmost, mají ale diapozitivy stále své kouzlo.
Diapozitivy pro mě měly zvláštní kouzlo již v době, kdy jsem vzal fotoaparát poprvé do ruky. Spíš tedy kouzlo nepoznaného, protože jako každý v 90. letech jsem v barvě fotil především na negativy, které jsem nosil do labu a pak z nich měl fotky formátu 9×13. Když jsem se před pár lety k filmu vracel, leccos jsem přečetl a objevil jsem existenci diapozitivů. Pozitivní barevné filmy slibují mnohem jemnější zrno (někdy prakticky neznatelné) a věrnější barvy. Barvy tedy záleží na zvolených filmech – některé mají saturované barvy, jiné méně. Bohužel současná nabídka diapozitivů je poměrně chudá. Lze koupit čerstvý film Fuji Provia 100, AGFA CT100 a lehce prošlé filmy Fuji Velvia 50, které se přestaly vyrábět teprve nedávno. Naštěstí má na trh přijít nový Kodak Ektachrome, který je právě teď ve finální fázi testování.
Bylo to právě oznámení Kodaku, že vrací na trh legendární Ektachrome, které mě přinutilo pár diapozitivů nakoupit a vyzkoušet. Fotografování na diapozitivy není úplně nejjednodušší, protože je potřeba naprosto precizně změřit expozici. Od kamaráda jsem proto pořídil několik kazet zmraženého Kodaku Ektachrome z roku 2012 a vyrazil do světa. Poměrně záhy jsem zjistil, že staré Ektachromy nejsou vůbec tak strašné, jak jsem se bál.
Stačilo k expozici přistoupit jen o něco málo rozumněji a precizněji než v případě negativních filmů, aby byly výsledky solidní. Pro jistotu jsem ještě praktikoval takzvaný „bracketing“, tedy že jsem pořídil více snímků stejné scény na různé nastavení expozice, abych zvýšil šanci, že jeden snímek bude mít přesně správnou hodnotu. Případně si ještě vedu trošku podrobnější poznámkový aparát, kam si zaznamenávám expoziční údaje, informace o světle a o tom, jak jsem ho měřil. Mám pak možnost poučit se z předchozích chyb a optimalizovat svůj proces.
Většinu ze své zásoby Ektachromů jsem spotřeboval při loňské cestě do Petrohradu. Podzimní slunce a exotika Benátek severu, to byla neodolatelná kombinace. Vzhledem k tomu, že mi v lednici zůstal už jen poslední Ektachrome, vyzkoušel jsem letos film Fuji Provia 100. Člověk musí samozřejmě překousnout vyšší cenu filmu i zpracování, což je jediné, co mi maličko kalí mou barevnou radost. S Provií jsem použil fotoaparát Lomo LCA, který má mnoho nedostatků, ale velmi přesné měření expozice, které zvládá diapozitivy naprosto s přehledem. Jenomže správně naexponovaný diapozitiv je jen prvním krokem na cestě. Co dál?
Ideální je samozřejmě nechat si dát diapozitivy do rámečků, pořídit si promítačku, plátno a obrázky si promítat. Ceny promítaček i pláten jsou příznivé! Jenomže co dělat, když se chcete o fotky podělit na Facebooku nebo Instagramu? Musíte skenovat, což není v případě diapozitivů vůbec jednoduché. Často se do fotek vkrádá lehce nafialovělý tón v obloze nebo stínech. Dostat s k neutrálnějšímu podání je často těžké až nemožné. I kvalitní skeny se velmi špatně upravují a rozsah zásahů, který nepovede ke znehodnocení snímku je poměrně malý.
Ve své osobní fotografické praxi pracuji s barvou jen málokdy. Nechávám si jí v záloze jen pro velmi zvláštní příležitosti, kdy chci s barvou pracovat naprosto vědomě. To je jedna z lekcí, které jsem si odnesl ze mého samostudia kinematografie, o kterém jsem se rozepsal v jednom ze svých předchozích článků. S použitím barvy na ulici a k dokumentárním účelům zatím pouze experimentuji, ačkoliv mám pár potenciálních projektů, které bych rád zkusil v barvě. Diapozitivy pro mě mají velké kouzlo. Podání barev je živější a jsou prakticky bez zrna. Samozřejmě není nebe bez mráčku. Vše je vykoupeno několika problémy, které jsem jmenoval výše a navíc tím, že jste limitováni na ISO 100 (zkoušel jsem ale i pushprocces na 400 a výsledky byly slušné). Pohled na vyvolaný diapozitiv proti světlu, když na filmovém pásu vidíte výsledný obraz a ne převrácené barvy negativu, je naprosto k nezaplacení. To mi za všechny ty nesnáze stojí.
Foceno na Nikon FM2, Lomo LCA, Kodak Ektachrome a Fuji Provia 100f.