O Barceloně v současnosti slýcháme zejména ve spojitosti se snahou Katalánců o nezávislost na Španělsku. Barcelona ale nejsou jen politické bitky a slzný plyn. Bývala doba, kdy si tam člověk mohl zajet jen tak na dovolenou. Užít si teplo, moře, památky a Gaudího architekturu. A přesně o téhle době bych vám chtěl vyprávět.
Pokud chcete létat levně, musíte být připraveni dělat kompromisy. Třeba takové, že přistanete kolem půlnoci. Platit si hotel, do kterého dorazíte až ve dvě ráno člověku přijde zbytečné, a tak si snadno řekne, že to do rána nějak přečká. Pokud by někoho napadlo, že si třeba ustele na pláži, tak za sebe bych to asi nedoporučil. V noci je zima, a i jinak zdánlivě suchý písek je až překvapivě mokrý. Na druhou stranu svítání na pláži bylo velmi fotogenické. K negativům nocování na pláži bych zařadil ještě velké množství podezřelých existencí, které se tam poflakují. Snad jen větší skupiny, které si mohou spánek rozdělit na směny a držet hlídky, mají lepší šance noc v klidu přečkat. Možná už jsem ale na podobné zážitky zkrátka jen starý.
Ráno, když slunce rozehřálo moje staré kosti, jsem mohl vyrazit do města. Doporučoval bych kvalitní boty, protože Barcelona je velmi rozlehlá. Veřejná doprava sice funguje, pokud zrovna neprobíhají nějaké odborářské nepokoje, ale kdo by utrácel drahá eura za takové zbytečnosti? Zbytečností ale rozhodně není například návštěva čtvrti Barri Gotic. Název už napovídá, že se jedná o gotickou část města. Úzké uličky, kamenná dlažba a staré, velmi staré domy. Samozřejmě tam narazíte i na turisty a další rušivé elementy, ale vždy se dá zahnout do nějaké boční uličky. Večer to v gotické čtvrti žije snad ještě víc než ve dne. Pokud tedy odhlédneme od opilé omladiny všech možných národností, která kulturní dojem maličko kazí. U katedrály můžete v noci potkat partičku pouličních umělců, kteří přezpívávají slavné operní písně. Nutno dodat, že velmi kvalitně. Klidně bych se vsadil, že jsou to zpěváci z opery, která je vlastně hned přes ulici.
Pokud jste opravdu odvážní, tak se vydáte na ulici La Rambla. Dlouhá hlavní třída je rušnější než pražský Václavák, Staromák a Karlův most dohromady. Plná turistů, kapsářů a prostitutek. Možná si myslíte, že přeháním, ale je to fakt zážitek. Člověk si musí dávat docela pozor. Osobně jsem se tam snažil nezdržovat víc, než bylo vysloveně nutné, po pravdě řečeno tam není nic zas tak zajímavého. Pokud chcete navštívit nějaké Gaudího kreace, doporučoval bych to pečlivě naplánovat a lístky nakoupit dopředu přes internet. Ceny jsou překvapivě vysoké a nepřipraveného cestovatele by mohly překvapit. Navíc se tak vyhnete i dlouhým frontám, které se tvoří všude tam, kde si Gaudí byť jen pověsil klobouk. Nejlevnější, i když od centra velmi vzdálenou Gaudího stavbou je park Guell. Rozhodně stojí za návštěvu a času stráveného v metru jsem rozhodně nelitoval.
Nejenom Gaudím je však v Barceloně živ cestovatel. Já měl to štěstí, že jsem ve Fundación Foto Colectania stihl výstavu fotografií Vivian Maier. V tomhle zajímavém prostoru kromě výstav naleznete i rozsáhlou knihovnu fotografických publikací, které si můžete na místě prohlédnout a když hezky poprosíte, tak dostanete i kávu. Abych neměl kultury málo, zašel jsem i do Fundación MAPFRE na velkou retrospektivu Bruce Davidsona. Navíc zdarma, protože v civilizovaném světě bývá jeden den v měsíci/týdnu zadarmo a mě se to zrovna povedlo trefit. Na výše zmíněná místa se rozhodně vyplatí zajít, protože skoro vždy tam je vystaveno něco zajímavého. V zavazadle bych si také nechal trochu místa, protože v místních knihkupectvích a antikvariátech najdete spoustu zajímavých fotografických knih, které u nás těžko seženete.
Pokud vám mnou navrhovaný program přijde až moc kulturní, vždycky je tu možnost, že se můžete prostě jen tak povalovat na pláži nebo někde popíjet tinto de verano. To poslední jmenované doporučuji, sangrii bych neobjednával, ta je jen pro turisty. Těžko jmenovat jednu věc, co v Barceloně opravdu vyniká. Každý si vybere něco. Od muzeí a kultury po povalování se s drinkem na pláži.
Foceno na fotoaparát Leica M2 a filmy Kodak T-MAX 100 a Ilford HP5+.