Athény za 36 hodin. Zamilovala jsem si je hned napoprvé. Je to krásný město. Kolébka evropský civilizace, historie tam na tebe přímo dejchá. Ale to není na Athénách to nejpodstatnější. Athény jsou podle mě prostě takový správně punkový, ošuntělý a smradlavý. A to já ráda.
Měli jsme čas jen chvíli, protože Athény byly jenom přestpní zastávkou cestou do Gruzie. Přijeli jsme odpoledne. Dali jsme si řeckej salát pod akropolí a pak se na ní se západem vyšplhali až k Partheonu. Sedli si do olivovýho háje na kameny a koukali na západ slunce. Teplou letní noc jsme si pak ještě chvíli užívali v kavárně na ulici pod korunou z vinný révy. Potom jsme popíjeli a chtěli se dotknout slunce, i když už bylo dávno zapadlý.
Ráno bylo čerstvý a deštivý. Vydala jsem se do Muzea moderního umění. Velmi krásná budova a hlavně důstojnej výstavní prostor, kde se zrovna probíhá část Documenty. Documenta se poprvé nekoná jen v německým městě Kassel, ale letos je nově i v Athénách. Rozmístěna do několika veřejných institucích po celým městě. Já si vybrala Muzeum moderního umění, protože tahle stavba je ještě úplně čerstvá – když jsem byla minulej rok v Athénách, tak ještě vůbec nebyla v provozu. Bylo pro mě zajímavý, jaký styl umění se v Documentě vystavuje. Není to jako u nás – vizuální estetika devadesátých let a dozvuky posinternetovýho umění, který světem proběhlo už před pár lety, ani přehnananý nepochopitelný koncepty plný hlubokejch asociací a oslích můstků. Naopak řešili se velmi přímý věci, který trápí dnešní svět. Trochu mi připadalo, že se opakuje situace osmdesátých let, kdy se řeší otázky genderu, feministikcý umění, politická situace, válečný konflikty, hrozba teroristických útoků, uprchlická krize, Evropská unie, rasismus… Prostě problémy současnýho světa, který jsou všudypřítomný a je potřeba se jim skrze umění neustále vyjadřovat. Jsme zase pozadu?
Athény jsou pravděpodobně nový umělecký a historií oplývající centrum. Vždyť přece všichni Řekové jsou přímí potomci Alexandra Velikýho. Odpoledne jsme se vydala prozkoumat punkovou část města, rozbořený domy posprejovaný graffitama. Čínská čtvrť plná tureckejch obchodníků, potkanů a zápachu čpícího jídla. A to mě baví, to já ráda!
Měla jsem se zase krásně. Poslední večer jsem si navíc dopřála ještě nejlepší drink a jídlo v takový tý místní bio cool sto percent organic hospůdce. Tam jsem se mimochodem zamilovala i do jejich playlistu a od tý doby neposlouchám nic jinýho.
Použitý fotoaparát: Leica Mini
Použitý film: FujiFilm Superia 200 (exp.)