Tento článek je zaměřený na procesy, kterými lze zpracovat negativní filmový materiál. Konkrétně se jedná o metody pull, push a cross proces. Než se jednotlivě rozepíši o procesu push a pull, zmíním některé základní informace o vlastnostech negativu, které s těmito procesy úzce souvisí.
Negativní film má svoji expoziční pružnost, která plyne z jeho dynamického rozsahu. Dynamický rozsah znamená rozsah jasů fotografované scény, které je možné na negativ zachytit. Vyjadřuje se v jednotkách EV. Při fotografování (osvitu negativu) probíhá aktivování zrníček stříbra, které negativ obsahuje a vzniká na něm latentní (prozatím neviditelný) obraz. Ten odpovídá námi fotografované scéně a pokud jsme správně stanovili expozici, jasy na latentním obrazu téměř odpovídají jasům fotografované scény.
Vyvoláváním negativu se, za pomocí chemikálií k tomu určených, přetváří latentní obraz na obraz viditelný. Tento proces je pozvolný a v každém jeho okamžiku se obraz na filmu stává více viditelným. V určitém momentu obraz na negativu jasově odpovídá fotografované scéně vyfotografované správnou expozicí. Pokud bychom vyvolávání ukončili dříve, obraz by byl tmavší a při pokračujícím vyvolávání zase světlejší. V určitém okamžiku by tedy scéna na negativu odpovídala fotografované scéně, která by byla o jedno či více EV podexponovaná či přeexponovaná. Podexpozicí však ztrácíme detaily ve stínech a přeexpozicí ve světlech. Tolik velmi zjednodušeně a stručně k tomu, k čemu ve vývojce při zpracování negativu dochází.
Právě expoziční pružnosti negativního materiálu se využívá při push a pull procesu. Pokud budeme chtít některým z těchto procesů negativ zpracovat, je potřeba na to myslet již při samotném fotografování a upravit podle toho expozici. U těchto dvou procesů také dochází ke změně vyvolávací doby negativu, tedy délky jeho pobytu ve vývojce, kterou je proto nutné pro daný proces upravit. Přehled jednotlivých filmů, k nim použitých vývojek a upravených časů pro vyvolání lze dohledat na těchto webových stránkách. Zde zadáte použitý negativ a vývojku, ve které chcete film zpracovat a následně se zobrazí tabulka s jednotlivými možnostmi vyvolávání. A nyní již tedy k samotným procesům.
“Pull proces”
Tohoto procesu se využívá, když chceme nechat vyniknout některé vlastnosti negativu. Např. pokud požadujeme extrémně jemné zrno a bohatou škálu polotónů, jednou z možností je zvolit pro zpracování negativu pull proces. Ten se provádí tak, že negativ o citlivost např. 400 ISO exponujeme jako 200 ISO. Při jeho následném vyvolávání pak zvolíme o polovinu kratší dobu pro setrvání ve vývojce. Výsledná fotografie z takového negativu má jemnější zrno, bohatou škálu polotónů bez hluboké černé, prokreslené detaily a celkově má fotografie měkké podání. To platí u černobílého materiálu. V případě barevného negativu bude výsledná fotografie rovněž měkkého podání, s jemnějším zrnem a bohatou škálou tónů, ale s pastelovými a sytějšími barvami. Tohoto se využívá především ve svatební fotografii, u dětských portrétů ale i v krajinářské fotografii.
Tento proces lze také využít v momentě, kdy máme ve fotoaparátu založený vysoce citlivý negativ, fotografovaná scéna je příliš jasná a závěrka fotoaparátu nám nemůže poskytnout odpovídající krátké časy osvitu. Jednou z možností, jak se takové situaci fotograficky přizpůsobit je, že na fotoaparátu nastavíme menší citlivost negativu a takto exponovaný negativ poté zpracujeme právě pull procesem.
“Push proces”
Push proces je opakem pull procesu. To znamená, že negativ o citlivosti 400 ISO exponujeme jako 800 ISO. Můžeme však exponovat i jako 1600 ISO až 3200 ISO. Záleží na dynamickém rozsahu konkrétního filmu. Pro push ze 400 ISO na 3200 ISO jsou vhodné např. negativy Kodak Tri-X 400 či Ilford Delta 400. Pro push proces je pak vhodné použít odpovídající jemnozrnnou vývojku, protože při push procesu dochází i ke zvětšování zrnitosti a také proto, že tyto vývojky umí využít celé citlivosti negativního materiálu.
Jedná se např. o vývojky Microphen, Kodak T-max developer či ID-11. Jak už bylo zmíněno, push proces se využívá při nízké hladině osvětlení během fotografování. Máme li film o citlivosti 400 ISO, ale špatné světelné podmínky, můžeme jej exponovat jako kdyby měl citlivost 800, 1600, 3200 ISO. Opět záleží, jaký druh negativu máme. Ne všechny negativy zvládnou push ze 400 ISO na 3200 ISO. Některé naopak zvládnou push až na citlivost 6400 či 12800 ISO. Informace o možnostech exponování bývá zpravidla u každého negativu uvedena. Negativy zhotovené touto metodou budou mít vyšší kontrast a výraznější zrno. U černobílých fotografii může být výsledná fotografie skutečně pouze černobílá, bez jednotlivých polotónů.
“Cross proces”
Tzv. cross znamená záměrnou záměnu vyvolávacího procesu. To znamená, že např. diapozitiv je vyvoláván ve vývojce určené pro barevný negativní materiál (proces C-41). A opačně, že barevný negativ je vyvoláván ve vývojce určené pro diapozitiv (proces E-6). Diapozitiv vyvolaný procesem C-41 dává ve výsledku negativ bez jeho klasické žlutohnědé barvy, který má vyšší kontrast, zrnitost a sytější barvy s posunutým barevným spektrem. Diapozitivy zpracované procesem C-41 se nejvíce používají v reklamním oboru a jako výtvarný prostředek. Každý diapozitiv se při cross procesu chová jinak. Výsledky nejsou vždy stejné a budou barevně hodně “mimo”. Málo exponovaná místa budou spíše do zelena a hodně exponovaná místa zase fialová. Vše se odvíjí od data expirace, typu negativu i zvolené expozice při samotném fotografování. Uvádí se, že nejlepší výsledky podávali negativy Kodak Elite a Lomo X-Pro Chrome. Naopak jako “nejhorší”, v tomto procesu, jsou zmiňovány diapozitivy Fujifilm Velvia. Výsledné fotografie jsou totiž silně nazelenalé. Zde však opět záleží na našem záměru a také se každému líbí něco jiného, proto nelze tato hodnocení brát jako něco pevně daného.
Barevné negativy i diapozitivy lze také vyvolat v chemikálii určené pro černobílé vývojky. I to patří do cross procesu. Výsledkem je kakaovo-kávový negativ, na kterém lze velmi špatně rozeznat jednotlivá políčka.
Do cross procesu se řadí i vyvolání ČB negativu v ČB chemikálii určené pro ČB diapozitivy. Nejlepších výsledků se dosahuje za pomocí T-Max 100 a sady na zpracování Kodak Direct Positive Developing Outfit.
Teoreticky by se do cross procesu dalo zahrnout i mnoho dalších postupů. Například vyvolání negativů v kávě a sodě, následně ustáleném ve slané vodě. Tato metoda už je však na hraně toho, co lze do cross procesů zahrnout. Pokud by tedy někoho blíže zajímala, na internetu lze dohledat postupy i obrazové ukázky.
“Shrnutí”
Pull proces znamená exponovat více a vyvolávat méně. Výsledkem je měkká fotografie s jemným zrnem, bohatou stupnicí šedých tonu bez hluboké černé. U barevné fotografie zase dosáhneme sytějších pastelových barev s prokreslenými detaily.
Push proces znamená exponovat méně a vyvolávat více. Výsledná fotografie je kontrastní, s hlubokou černou, větším zrnem a minimem polotónů.
Cross proces je vyvolávání jiným procesem než je pro daný typ negativu či diapozitivu určený. Nejčastěji používaný je barevný diapozitiv vyvolaný procesem C-41, který je původně určený pro barevný negativ. Výsledná fotografie má vyšší kontrast, zrno, sytější a netradiční barevné podání s posunutým barevným spektrem. Ve stínech je malá prokreslenost detailů.
Autorem všech fotografií je Benn Murhaaya | murhaaya.com
Zakoupit kinofilmy k otestování nově nabytých vědomostí můžete u nás na e-shopu 🙂
Filmy vám pak dle požadavků rádi vyvoláme.