Myslela jsem si, že nebudu milovat New York. Určitě ne. Vlastně jsem chtěla být úplně někde jinde. Make America lame again. Tak to bylo. Šok. Nebo spánkovej deficit (tak jednoho století) plus ten šok.
Ale potom….
Přišel takovej zvláštní pocit. Utopila jsem se v tý svobodě, utopila štěstím. To město nežije na zemi. A tak jsem se chvíli mohla vznášet.
Přívitalo nás nepříznivý počasí. Sněhová bouře, tak to hlásili. Ve skutečnosti to byl normální sníh, vlastně takovej snížek, kterej jenom zapomněli odklidit. Když to ale fičí, díky urbanismu Manhattenu, kterej vypadá jak rastrová síť, se absolutně nemáš před čím schovat. Jak myš v labyrintu. New York mi poskytl úkryt v budově Českýho konzulátu na Upper East Side, kde jsem bydlela. Na recepci obrazovky s pražským panorama. V kině bežely Sedmikrásky a vedle do český hospody jsem chodila na plzeň a svíci. V New Yorku, ale doma.
Čtvrti jsou doteď rozdělený podle vln přistěhovalců, který přicházeli kolem přelomu předminulýho století. To mě trochu fascinovalo a donutilo si přečíst kus historie tohohle velkýho jablka. Multikulturní mix zažiješ hned při první jízdě metrem, tohle není Amerika podle výsledku loňskejch primárek, tohle je pokračování starejch kontinentů. V neděli ráno jsem šla na gospel do Haarlemu, silný hlasy plný naděje a veselí. Připadala jsem si součástí a děkovala, za to, že můžu… být třeba právě tady.
Ale abych se vrátila trochu nohama na zem, nemohla jsem si nechat ujít Trump tower, která je od podlahy až po strop vyložená mramorem, po stěnách stýká vodopoád, můžeš si dát n mňamku v Trump baru, koupit great again tříčo nebo šperk by Ivanka. Bizár.
Ale skutečně neuvěřitelně kulturní přínos pro mě byla návštěva místních galerijních a muzejních institucí. Já jsem byla blažená. Důstojný prostory, kvalitní nabídka výstav, inovativní řešení expozic, samozřejmě každá z těch institucí má určitý zaměření. Do toho příjemný prostředí, spousta návštěvníků různýho věku, to znamená místo pro každýho. Prostě tak, jak by to mělo vypadat.
– New Muzeum v Nolitě, italská čtvrť složená z názvu North little Italy s hlavní ulicí Bowery, kde je tahle skvělá galerie zaměřená jenom na současný umělce. Plus si dáš dobrou kávu a nějaký italský jídlo z rodinnýho podniku.
– MoMa, jako když si prohlížíš vývoj umění 20. století, až na to, že to všechno máš pod jednou střechou. Plus neuvěřitelně krásná Sculpture garden, nejde tolik o site specific instalaci, ale spíš o proboření hranice, že umění není jen pro čtyři stěny.
– New Whitney Muzeum, Amerika 80. let, streetartový umělci jako Basquiat a Keith Haaring ve stálý sbírce. Plus páni fantastickej výhled na celej New York.
– Chelsea a spoustu menšíích galerií na High line tvoří dohromady galerijní district, kde je krásně vidět fungování soukromých galerií západního stylu.
– Metropolitní museum na 5th Avenue (kousek nad ním je Guggenheim). Obrovská neoklasicistní budova, kde je vystavováno umění od Starověkýho Řecka až po současnost.
– Guggenheim Muzeum, naprosto dokonalá architektura od Frank Llloyd Wrighta postavená v roce 1959 slouží sama o sobě jako umělecký dílo. V kontrastu budov, který k ní přiléhají působí naprosto organicky, v točitý spirále sejdeš několik úrovní až dolů. A jednotlivým uměleckým dílům je dán důstojnej prostor a hlavně klid.
– Galerie Českýho centra, která má produkci vlastních výstav. S tím, že se snaží prezentovat díla českých umělců. Jako například Dominika Langa, Evu Koťátkovou, ale i mladší generace například Jakuba Jansu a Jonáše Strouhala.
No a na co nezapomenout a zažít:
Ground Zero – dechberoucí zážitek z tohohle pietního místa, památníku od Daniela Liebeskinda k uctění památce obětem 11. září 2001
Central Park – uprostřed týhle betonový džungle se přeci jenom můžeš zchovat v přírodě, samozřejmě se nesmí zapomenout na Strawberry fields a lásku a mír.
A prozkoumat všechny ty čtvrti – Brooklyn, Haarlem, Queens…
Přejít si Brooklynskej most.
Vylézt na Empire State Building.
Zažít noční Time Square.
A dát si Ramen!
Amen.
A tak to je. Město plný velkejch rozdílů, dostatků i nedostatků. Zvyků a tradic a nebo budování všeho od základu. Město, kde chodíš s vyvrácenou hlavou, protože všechno se odehrává nahoře.
Město, kde pokavaď se vyznáš v metru, vyznáš se už všude.
Ale hlavně cítíš takovej zvláštní druh svobody, že je tady všechno možný.
New York you was so good to me.
Použitý fotoaparát: Leica Mini 1:3.5/35
Použitý film: FujiFilm Superia 200, expirovaný