Nefotografuju až tak dlouho. Snad poprvé jsem měl v ruce fotoaparát, když mi bylo deset nebo jedenáct. Jel jsem na ozdravný pobyt do Řecka a otec mi půjčil náš jediný rodinný fotoaparát. Šlo o nějaký kompakt, myslím, že to byla Minolta. Měl jsem jeden film na tři týdny a jediné, co jsem v Řecku fotil, byla auta, která se mi líbila. Ještě si pamatuju, že na filmu byla jedna společná fotka ostatních dětí a jeden záběr bouřky. Na moři byly velké vlny a vítr rozehnal písek z pláže. Jinak nic.
Potom, když mi bylo asi patnáct, koupili rodiče první digitální kompakt Olympus. Fotil jsem s ním západy slunce a štěňata, takže oproti exotickým autům to nebyl z dnešního pohledu pokrok, spíš naopak. Od té doby se velikost a váha všech možných fotoaparátů zvyšovala a nejvíc kilo nosím na zádech poslední rok, co mám velkoformátový přístroj 8×10 palců. K tomu je potřeba kromě těžkého objektivu ještě několik kazet s filmy a také solidní stativ, který to všecko unese. Úplně jsem zapomněl na to, že se dá fotit taky malým fotoaparátem, něčím, co se vejde do kapsy. Samozřejmě vím, že existuje „mjůčko“, ale vzhledem k jeho rostoucí popularitě je stále těžší na nějaké narazit, navíc, takových kapesních fotoaparátů přece musí být hromada.
Kompakty jsou ty nejjednodušší fotoaparáty na ovládání. Stačí vložit baterii (nedávat obráceně, jinak se budete divit, že nefunguje). Film se po vložení nejspíš sám navine a fotoaparát je připraven. Canon Prima Mini II (neboli Sureshot Sleek) má na sobě jen spoušť a jednu páčku, na které se dá nastavit, zda chcete samospoušť, automatický režim, režim s bleskem nebo režim bez blesku. Nic jiného ani není zapotřebí. Tenhle kompakt je malý a lehký, vlastně váží stejně jako můj telefon. Dokonce jsem se přistihl, jak čas od času kontroluju kapsy, zda mi náhodou někde při házení míčku Hermíně nevypadl do trávy.
Objektiv je o něco málo širší než u už zmíněného Olypusu [mju:], 32 vs 35 mm. Nemá ale zoom, takže je třeba zoomovat nohama, což mně osobně nikdy nevadilo. Světelnost 3,5, maximální (nebo minimální?) clona 22, automatické ostření, rychlosti 1/250 – 2 vteřiny. Časovač je na deset vteřin a minimální zaostřovací vzdálenost 45 centimetrů. Tělo fotoaparátu je z plastu, takže pozor na večírcích.
Co mi na něm trochu vadí, je jenom jeho miniaturní hledáček. Pokud nosíte brýle, nic moc přes něj vidět nebudete. Přiznám se, že jsem snad ani jednou nepoužil režim automatické spouště, ale někde jsem se dočetl, že funguje pouze s bleskem a navíc se to nedá vypnout, což je trochu hloupé. Tolik k technikáliím.
Jinak je to prima malý foťáček, který se dá pořídit docela levně, dělá, co má a vejde se do kapsy. Ideální na výlety nebo procházky do města či přírody jako zápisník. A pokud se vám do něj podaří někde levně pořídit hromadu expirovaných filmů, máte vystaráno. Nejdůležitější (alespoň pro mě) je při fotografování na film potom fotografie opravdu vyvolat někde v labu nebo nazvětšovat. Pokud fotografujete jen pro Facebook a Instagram, ztrácí to celé trochu smysl. Fotografie patří na papír!