Stefan Herz, vystupující také pod uměleckým pseudonymem Herr Merzi, se začal fotografii věnovat v roce 2007. Kouzlo Polaroidu objevil sice až několik let poté, okouzlen ale zůstal už dodnes. Ve své polaroidové tvorbě se momentálně nejvíce soutředí na ženské akty a portréty, které bylo možné nedávno vidět i v Praze v rámci Instant Festivalu.
V roce 2013 jsi přestal používat Photoshop a fotíš už jen analogově.
Ano. Do roku 2013 jsem fotil hlavně digitálem. Na film a s Polaroidem jen občas pro zábavu. Většinu práce tak představovala postprodukce v Photoshopu, a to mě nikdy moc nebavilo. Chci se věnovat samotnému focení, ne úpravě fotek. Postupně jsem digitálně fotil stále méně a před pěti lety jsem s tím skončil úplně. Musím říct, že mě práce teď baví o hodně více. Dnes raději místo postprodukce vyvolávám filmy a skenuju své fotky. Editační software používám jen k malým korekcím, většinou je to odstraňování prachu.
Hodně fotíš na expirovaný polaroidový film, který už brzy nebude možné vůbec sehnat. Používáš taky klasický film a nedávno jsem viděl krásné černobílé akty, které jsi nafotil na Instax Wide. Vzal jsi ho na milost?
Je to smutné, ale je to tak. Jednou do svého Polaroidu vložím poslední expirovaný film a doufám, že bude stále fungovat. Naštěstí jich mám v lednici opravdu velkou zásobu, takže to ještě nějakou dobu bude trvat. A oddaluju to taky tím, že fotím i na nové filmy od Polaroid Originals a Fuji Instax.
Dost se mi líbí Instax Wide Monochrome. Má skvělé kontrasty a je mnohem stabilnější než kterýkoliv jiný instantní film na dnešním trhu. Dokonalou náhradou za původní polaroidové filmy však není. Působí trochu laciným a příliš plastovým dojmem. Ale jak se určitě všichni shodneme, je to pořád lepší než nemít žádný instantní film.
Letos jsi také členem projektu 12:12 Men, což může být pro někoho, kdo fotí výhradně akty docela výzva. Jak to dáváš?
(smích) Máš pravdu. Ale v druhém měsíci tohoto projektu se mi podařilo spojit oba světy a naplnit přitom určené téma, takže se nechme překvapit, jak to půjde dál. Být součástí takového projektu je do jisté míry náročné, protože musíš opustit svou komfortní zónu a pouštět se do nových věcí. A pro všechny, kdo si myslí, že přijít každý měsíc s takovou fotkou je výzva, tak ano, je to výzva!
Vloni jsi vydal knihu pojmenovanou jednoduše HerrMerzi – Polaroids. 166 stran se 178 fotkami.
Ano, HerrMerzi je můj umělecký pseudonym. Kniha je kolekcí polaroidů, které jsem nafotil během posledních osmi let. Je to velmi dlouhá doba, během níž jsem udělal tisíce fotek, které skončily v krabicích nebo kdesi v hlubinách externích paměťových disků. Připravovat tuhle knihu bylo vzrušující. Neměl jsem vůbec tušení, jak a odkud začít, zkoušel jsem to různě. Naštěstí mi s tím pomohl Ariel Shelleg z Izraele, kterému jsem pravidelně posílal náhledy k posouzení. A pomohl mi také Andrés Aguilar Caro, zakladatel webu Polaroid of The Day, který se postaral o texty.
Nevěděl jsem, jestli moje kniha bude vůbec někoho zajímat. Nechal jsem proto vyrobit jen sto výtisků, které jsem všechny podepsal. Netrvalo to ani čtyři týdny a bylo vyprodáno. V květnu proto chystám reedici s menšími úpravami a několika novými stránkami.
Díky tobě se také vloni konaly v Arles a Paříži výstavy InstartArt v rámci festivalu ImageNation. A jestli se nemýlím, bylo to poprvé, kdy měla instantní fotografie na tomto festivalu samostatnou expozici.
Ano, série samostatných výstav začala v Arles a Paříži vloni. V roce 2017 jsem byl jediný polaroidový fotograf, který v rámci festivalu vystavoval. ImageNation se téměř výhradně věnuje digitální fine art fotografii. Moje fotky návštěvníky zaujaly a organizátor festivalu Martin Vegas mi nabídl, jestli nechci zorganizovat samostatnou výstavu výhradně pro instantní fotografii.
Plánování první výstavy v Arles trvalo šest měsíců, ale stálo to za to. Výstavu během jednoho týdne navštívilo přes tisíc lidí. V Paříži jich pak bylo devětset jen za tři dny. Teď už pracujeme na další výstavě v Arles, která se bude konat od 15. do 20. července. Už jsem zkušenější, takže přípravy letos nejsou tak náročné jako minulý rok. Cíl je pořád stejný – představit kvalitní výběr polaroidových umělců a jejich tvorby.
České publikum v posledních týdnech vidět tvé fotky na výstavě Instant Festival v galerii Life Is Ours, kde jsi vystavoval společně s dalšími pěti evropskými fotografy. Chystáš ještě další výstavy tento rok?
Praha je úžasné město a já jsem byl rád, že jsem ji mohl vidět i jinak, než jako běžný turista. Přijel jsem i na vernisáž a bylo skvělé potkat se tam s lidmi, kteří mou práci do té doby neznali. Letos budu vystavovat ještě na několika skupinových výstavách. Nejdříve v Kolíně nad Rýnem na InstantCologne a v červenci a říjnu opět v rámci InstantArt.
Ty vůbec hodně cestuješ. Jak náročné je najít modelky a lokace?
Bohužel, většina mých cest je spojena s prací, takže nemám moc času věnovat se vlastní tvorbě. Když se to ale podaří, většinou mi pomůže Instagram nebo speciální portály jako jsou model-kartei.de a modelmayhem.com.
Líbí se ti někdo z českých fotografů?
Jsem největší fanoušek Noema Zyly (smích).
Tak já budu věřit, že se směješ štěstím ze setkání a budu se těšit na další výstavu, tentokrát v Kolíně nad Rýnem.
Stefana můžete kontaktovat na jeho Instagramu nebo webových stránkách.