Zrcadlovky japonské firmy Nikon vždy patřily mezi absolutní špičku. Nejznámější je dnes legendární řada F, která si své ostruhy vysloužila v rukách válečných fotografů ve Vietnamu. Byly to právě Nikony F a F2, které postupně u velké části profesionálních reportérů a dokumentaristů nahradily do té doby nepostradatelné dálkoměry Leica M. V této recenzi se ovšem zaměříme na Nikon FE, jehož výroba běžela mezi lety 1978 až 1982 a který se řadil mezi polo-profesionální přístroje.
Konstrukčně se jedná o kinofilmovou jednookou zrcadlovku s vestavěným měřením expozice a režimem priority clony. Od profesionálních těl se Nikon FE liší tělem z lehčí (čteme modernější) slitiny. Nižší odolnosti se není třeba bát, Nikony FE mají pověst poměrně odolných přístrojů. Na poměry zrcadlovek má tělo poměrně kompaktní rozměry 142,5 x 57,5 x 89,5 mm a nízkou hmotnost, pouhých 590 gramů. Tyto údaje samozřejmě platí pro tělo bez objektivu. Vertikální štěrbinová závěrka je vyrobena z titanu a umožňuje expozici od 8s do 1/1000s + B. Čas synchronizace blesku je obvyklá 1/125s. Ke své funkci potřebuje fotoaparát dvě baterie LR44/SR44/A76 s napětím 1,5 V. Bez baterií jste odkázání na záložní mechanický čas 1/90s. Můžete také využít režim priority clony, při kterém fotoaparát automaticky dopočítá vhodný čas expozice pro zvolenou clonu. Měření je standardní se zvýrazněným středem, aparát tedy měří světlo kolem středu zorného pole v hledáčku.
Expozimetr je indikován v hledáčku stupnicí, kde zelená průhledná ručka indikuje zvolený čas expozice a tenčí ručka indikuje čas doporučený expozimetrem, případně zvolený automatikou. Zvolenou clonu vidíme v okénku na horní hraně hledáčku. Oproti diodám v Nikonu FM má tento systém výhodu v tom, že vidíte, o kolik clon jste mimo. Nevýhoda ale zase tkví v tom, že při horších světelných podmínkách je stupnice velmi těžko čitelná. Další předností Nikonu FE je to, že může používat i starší (takzvané pre-Ai) objektivy. Stačí vyklopit stranou páčku, podle které tělo fotoaparátu pozná, jaká je zvolená clona. Měření stále funguje, ale jen v režimu náhledu hloubky ostrosti při pracovní cloně.
Ergonomie fotoaparátu je účelná a intuitivní. Volič časů expozice je standardní záležitost, s výjimkou toho, že pro přepnutí z režimu AUTO do manuálního režimu je třeba stisknout tlačítko uprostřed voliče. Vedle páčky převíjení filmu najdeme druhou páčku, při jejímž přidržením a natažení fotoaparátu nedochází k posuvu filmu, ale pouze k natažení závěrky. To umožňuje vícenásobné expozice. Volič nastavení ISO se nachází vlevo pod kličkou po převíjení filmu a pod odjištění tlačítkem je možné ho nastavit v hodnotách od 12 do 4000 ISO.
Vlevo na zadní stěně je také malá páčka s diodou, která funguje jako test baterií. Pokud se po stisknutí páčky rozsvítí červená dioda, baterie jsou OK. Jejich výdrž je prý poměrně solidní, ale osobně si vždy někam do brašny balím náhradní. Elektronicky řízená závěrka však přináší i výhody v oblasti dlouhých expozic. V manuálním režimu až 8s (většina mechanických fotoaparátů nabízí 1s) a v režimu priority clony prý není problém dosáhnout časů expozice kolem 60 minut. To může přijít vhod pro fotografie noční oblohy nebo krajiny. Oproti Canonu AE-1, který jsem recenzoval nedávno, je Nikon FE vybaven zámkem expozice – stačí stisknout páčku samospouště směrem k objektivu.
Pro test fotoaparátu jsem byl vybaven dvěma objektivy. Prvním byl Nikon 50/1.8 E, který je sympatický svými kompaktními rozměry. Opticky je to velmi dobré sklo, které dobře plní roli „základní“ padesátky. Druhým je Nikon 55/2.8 Micro-Nikkor. Již podle jména poznáte, že se jedná o makro objektiv, pro mě zcela neprobádaný svět. Převážně používám dálkoměrnou Leicu, která nejblíže zaostří na 70 cm a to ještě jen s modernějšími objektivy. Možnost zaostřit na 22 cm je pro mě něco zcela nového. Kvůli malé hloubce ostrosti při tak blízkém zaostření má objektiv možnost jít až na clonu F32 (můj starý Nikkor 35/2 končí na F16!). Micro-Nikkor mě příjemně překvapil, kontrast i ostrost se zdají být velmi dobré a navzdory své velikosti objektiv nebyl tak těžký, jak jsem čekal.
V rámci testu Nikonu FE jsem si také poprvé vyzkoušel film Ilford XP2. Jedná se o černobílý negativní film, který se ovšem vyvolává procesem C-41, tedy stejným jako barevné negativy. Jeho výhoda tkví tedy především v tom, že vám ho zpracuje každý lab ve stejném stroji jako barvu. Jeho další výhodou je, že díky své expoziční pružnosti odpustí jisté nepřesnosti, zejména tedy přeexpozici. Zrnitost filmu je rozumná, jenom tvar zrna je poněkud jiný, než na jaký jsem zvyklý. Film je relativně kontrastní a velmi dobře se skenuje. Zvětšování v temné komoře ovšem vyžaduje delší expoziční časy než většina klasických ČB negativů.
Celkově vzato, Nikon FE je příjemný fotoaparát. Bylo zajímavé si ho porovnat se svým Nikonem FM2, který patří do stejné rodiny poloprofesionálních přístrojů. Nikon FE nabízí možnost automatiky s prioritou clony, což je pro spoustu lidí preferovaný modus operandi. Vzhledem k přítomnosti zámku expozice v tom nevidím vůbec žádný problém. Hlavní plus však vidím v možnosti dlouhé elektronicky řízené expozice, která může, při správném využití, poskytnout zajímavé kreativní možnosti. Micro-Nikkor je vynikající objektiv, který najde široké uplatnění ať už jako normální 50mm objektiv, či na snímky zblízka. Film Ilford XP2 mě nezklamal a dostál své dobré pověsti, pokud si nevyvoláváte černé filmy sami doma a chcete negativy převážně digitalizovat, je to velmi dobrá volba.
