Jacob Holdt je silně politicky zaměřený fotograf z Dánska, kterému se v roce 1977 dostalo světového uznání. Nejvíce proslul svými záběry z těch nejchudších nebo naopak nejbohatších tříd v Americe. A právě tyto dva naprosté protiklady žijící tak blízko sobe ho nakonec přivedly ke spolupráci s KGB.
Holdt se narodil roku 1947 jako syn pastora a většinu dětství prožil v malé Dánské vesnici Fåborg. Už jako mladý byl trochu problémový. Nejdříve ho vyhodili ze střední školy a po nástupu do Dánské armády byl po osmi měsících vyhodzen i odtamtud. Potom si tedy hippiesák Jacob krátil čas demonstracemi proti Vietnamské válce a životním podmínkám v zemích třetího světa.
Později se ve svých dvaceti třech letech vydal do Kanady pracovat na farmě. Z ní měl pak v plánu dostopovat až do Chile, kde chtěl podpořit hnutí za sociální spravedlnost. Na cestě po Americe ho ale přepadl černošský gang a on se proto rozhodl změnit téma a zabývat problémy afroameričanů. Nakonec strávil v Americe přes pět let. Byl natolik fascinován sociálním rozdílem mezi chudými a bohatými, že chudinské poměry začal fotografovat. Přijel ale pouze s 40 dolary a tak dvakrát týdně daroval plazmu, aby si mohl dovolit film do foťáku.
Nezůstal ale pouze na jediném místě a celkem najezdil zhruba 100 000 mil stopem. Za svojí cestu přespal ve více než 400 domovech, od nejchudších migrantů, co prý jedli kočičí jídlo a občas i hlínu, po nejbohatší z bohatých (za zmínku stojí rodina Rockefellerů). Na cestách Amerikou nafotil ve finále přes 15 tisíc fotografií, většinu na levný foťák z benzínky.
Jeho práce zachycuje každodenní boj amerického underclassu (tedy ještě pod dělnickou třídou) a kontrastuje s obrazy života americké elity. Po návratu do Dánska v roce 1976 začal Holdt přednášet o sociálních rozdílech ve Spojených státech a publikoval knihu American Pictures. Kniha měla velký ohlas zejména ve Skandinávii a Německu. Zároveň se poměrně rychle dostala i do komunistických zemí tehdejšího Sovětského svazu, na základě čehož Holdta s nabídkou spolupráce kontaktovala dokonce i KGB. V tom Jacob viděl možnost proklouznout marxistické byrokracii v Angole, kde měl v plánu z peněz získaných prodejem knihy postavit nemocnici v rámci anti-apartheidu. Až takovej dobrák to byl.
Po vydání knihy mu ale KGB oznámilo, že jejich plánem je fotografie použít v jejich anti-americké propagandě proti prezidentu Carterovi. Chtěli ukázat, že lidská práva v Americe jsou porušována uplně stejně jako v Rusku. Jacob Holdt tedy pouze měsíc po vydání knihy kontaktoval svého právníka a nařídil mu pozastavit další vydání ve světě – výjimkou bylo Německo, Skandinávie a Holandsko – s těmi už byla podepsána smlouva. Kniha tedy až do pádu komunismu v Evropě nikde jinde nevyšla. Se pozastavením vydání knihy ale neměl Holdt potřebné peníze na nemocnici v Angole, a tak si mohl dovolit pouze ošetřovatelskou školu. I tak je to ale kabrňák.
V jeho nejnovějším projektu zachycuje každodenní život členů nechvalně známého Ku Klux Klanu. Upozorňuje, že členům hnutí chová náklonnost jako k lidem, ale s jejich politickými postoji nesouhlasí. Poukazuje také na to, že spousta z nich vyrostla v extrémních situacích a že velká část z nich se v dětství stala oběťmi zneužívání.
Jacob Holdt měl své fotografie v roce 2009 vystavené například v Louisiana Museum of Modern Art. Pokud jsou vám však jeho fotky nějak povědomé odjinud, možná jste je viděli během závěrečných titulků filmu Dogville od Larse von Triera.
všechny fotografie: James Holdt ©