Je období prázdnin a mnoho z nás se vydává na cesty nejen za hranice svého bydliště, ale i za hranice republiky. Proto dnes netradičně začneme představením výstavy, jež se koná v naštěstí ne až tak vzdáleném Berlíně.
Wim Wenders
Instant Stories
C/O Berlin, Amerika Haus
7. 7. – 23. 9. 18
Kulturní organizace C/O Berlin, nedávno přestěhovaná do prostor nádherně zrekonstruovaného Amerika Haus, představuje fotografické deníky režiséra Wima Wenderse. Pro nás je tato výstava zajímavější i o to, že zde nalezneme fotografie pořízené pouze Wendersovým Polaroidem. Na 240 snímcích jsou k vidění momentky z natáčení, fotografie s uměleckým nádechem pořízené ve chvílích volna, ale i mnoho portrétů přátel, například Annie Leibovitz anebo Denise Hoppera. Opomenutá není ani ukázka z filmové tvorby se zaměřením právě na formát instantní fotografie, mnohokrát využité jako výrazový prostředek díla. Autorský tým pod vedením Alexe Hoffmana a Anna Duque y González odvedl opravdu skvělou práci nejen pří výběru snímků, ale i při instalaci samotné. Nebál bych se označit tuto výstavu jako polaroidovou událost roku, alespoň pro starý kontinent určitě.
Josef Sudek
Privatissima 10. – 70. Léta
Ateliér Josefa Sudka
26. 6. — 30. 8. 18
Negativy někdy připomínají polotovary pozitivů, jenže obráceným podáním světel a stínů nezajišťují dostatečnou představu o předpokladech konečného zpracování snímků. Odedávna si proto fotografové vyráběli předběžné průměty negativů na světlocitlivé papíry, obvykle formou kontaktu 1:1. Privatissima Josefa Sudka (17. března 1896 v Kolíně – 15. září 1976 v Praze) jsou nejčastěji právě takovýmito náhledy. Vznikaly hned od jeho amatérských začátků a profesionalizace po první světové válce, neboli po celý autorův produktivní věk. Privatissima poukazují k metodě, která zpravidla zůstává skrytá a odhalují tedy zdroj slavných Sudkových kreací. Z naznačených postupů totiž autor odvodil těžiště zralého díla; zvýraznění soběstačnosti obrazů inspirovaly právě kontakty. Jako svrchovaný tvůrce bedlivě sledoval, zda mu náhledy nezevšední a chtěl se ubezpečit, že pozitivy budou působivé i pro ty, jejichž dojmy nemohou podbarvovat vzpomínky na jeho ryze osobní inspirace. Jakmile však přistoupil k rámování kontaktních pozitivů černými plochami papírů větších formátů, přestalo význam fotografií předurčovat výhradně znázornění námětů. V obecné rovině tak Privatissima dokládají, že fotografové exponáty doslova vytvářejí.
Viktor Mácha
Hutě
Nikon Photo Gallery
11. 7. – 19. 8. 18
Viktor Mácha (1984) pochází z Prahy, kde také vystudoval teologii a religionistiku na Univerzitě Karlově. Od roku 2006 na své vlastní náklady cestuje po světě a dokumentuje závody těžkého průmyslu, jakými jsou železárny, ocelárny, válcovny, kovárny, slévárny nebo koksovny. Jeho archiv v současné době tvoří několik stovek hutí od amerického Středozápadu po asijskou část ruského Uralu. Souběžně již několik let spolupracuje s Výzkumným centrem průmyslového dědictví pod FA ČVUT v Praze a Národním památkovým ústavem v Ostravě. Jeho fotografie, které si od 11. července můžete prohlídnou v Nikon Photo Gallery, si za cíl kladou jediné – objektivní dokumentaci krásy těžkého průmyslu a nenávratně mizejících technologických procesů spjatých s výrobou a zpracováním kovů. Je totiž možné, že naše generace bude jednou z posledních, která tento fascinující svět temně dunících továrních hal na vlastní kůži pocítí.
