Dvě novinky ve světě instantní fotografie, dva přímí konkurenti a dva foťáky, které bojují o status nejlepšího “okamžitého” foťáku v poměru cena / výkon. Oba dva jsem si vyzkoušel a zjistil, který je lepší.
Polaroid OneStep 2 je na trhu už trochu déle, poprvé jsme vám ho představili v preview už koncem září loňského roku, k dostání pak byl před Vánoci. Nedávno pak Polaroid Originals představil vylepšenou verzi pod názvem OneStep 2 Viewfinder. Square SQ6 přitom dorazil na trh až na přelomu května a června roku letošního, kdy jsme ho jako první otestovali.
FujiFilm tak měl teoreticky nějaký čas na to, aby se poučil co Polaroid Originals udělal špatně, vychytat případné chyby a Polaroidu odvést značnou část pozornosti zákazníků. Každopádně nasadil stejnou cenovku 3.490 Kč, a tak se oba foťáky staly přímými konkurenty.
Oba dva se nesou na vlně retro-vzhledu, kdy Polaroid designově jasně odkazuje na legendární model ze sedmdesátých let, který také nesl název OneStep (anebo často také Land Camera 1000). Opravdu se povedl, vypadá naprosto skvěle. Design na ten původní, geniální “sedmdesátkový” tvar s typickým barevným proužkem, navazuje opravdu elegantně. Polaroidu se podařilo dosáhnout toho, že foťák působí retro a moderně zároveň. To zní možná jako nesmysl, ale vážně – skoro bychom se mohli hádat, jestli je to nový model nebo repasovaný vintage kousek.
FujiFilm oproti tomu působí značně moderněji, i když inspirace starými fotoaparáty se ani u něj nezapře. Zpracování a použité materiály hrají ve prospěch Polaroidu, ale rozdíl je zanedbatelný. Výhodou jsou trošku kompaktnější rozměry – FujiFilm zůstává věrný “placatému” tělu, zatímco Polaroid pokračuje v konstrukci, kterou používal už od 70. let a která působí trochu mohutněji. Verze Viewfinder má trošku lepší hledáček, do kterého se lépe a přesněji kouká, více rozdílů v nich nehledejte.
Ovládání obou fotoaparátů je jednoduché, ale – jak už značí název OneStep – u Polaroidu jednoduché až extrémně. Vlastně pouze mačkáte spoušť, maximálně můžete nastavit světlejší / tmavší, vypnout a zapnout blesk či využít samospouště. Instax má několik tlačítek navíc, umí přepínat režimy zaostření (makro, portrét, krajina), samospouští disponuje také a umí navíc i dvojexpozici. Ta je moc fajn, dává fotoaparátu netušené možnosti a jistě vás bude bavit s ní experimentovat. Narozdíl od ultra-jednoduchého Polaroidu ale budete muset trošku dávat pozor, abyste měli zvolený správný mód zaostření a neměli tak fotky rozmazané. Na to si ale člověk rychle zvykne, ostatně je to tak u každého Instaxu.
A teď to nejpodstatnější – výsledné fotky. Jak jistě víte, OneStep 2 používá klasický Polaroidový formát, typické snímky zhruba 10x10cm s tolik slavným rámečkem. Vyrábějí se barevné i černobílé a jsou k dostání i ve více variantách (barevné rámečky apod.). Výhodou oproti starším Polaroidům je fakt, že můžete využít filmy Polaroid Originals I-Type, které v sobě nemají baterii, a tak jsou levnější než obyčejné Polaroid Originals 600 filmy (používané v repasovaných Polaroidech). I tak ale vychází snímek z OneStepu podstatně dráž než u Square.
Square totiž těží z Instax filmů, jež jsou technicky téměř dokonalé, věrně kopírují tvar těch polaroidových a přitom stojí opravdu zajímavé peníze. Jeden snímek vás vyjde zhruba na 28 korun, u Polaroidu OneStep 2 je to přitom zhruba 56 korun. A to je celkem znát. Je však třeba říci, že snímky jsou menší a mají zhruba 8x8cm. Zatímco OneStep 2 má nabíjecí akumulátor, Instax Square pak využívá baterie CR2.
Co se kvality snímku týče, je těžké fotoaparáty srovnávat. Oba totiž mají povedenou plastovou čočku a automatickou expozici, která si hravě poradí prakticky s jakýmikoliv podmínkami. Limitujícím faktorem u Polaroidu je však film, který je občas trochu nevyzpytatelný (ostatně jako u všech klasických Polaroidů). To ale není na škodu, naopak je jistá nevyzpytatelnost, neopakovatelnost a občasné chyby na fotkách tím, co máme na Polaroidech tak rádi. Můžete díky ní dosáhnout krásných retro barev, barevnost snímků můžete ovlivnit i teplotou světla a prostředí, kde se fotka vyvolává – a Polaroid je tak docela kreativním nástrojem, se kterým si můžete hodně vyhrát – a je to skvělá zábava!
Instax Square má oproti tomu film technicky téměr dokonalý, k žádným chybám zde nedochází a i fotoaparát si poradí s vysokými kontrasty, dokáže vykreslit překvapivě ostrou fotku a limituje ho pouze fix-focus, u nějž musíte ručně přepínat vzdálenost na kterou fotíte, jak jsem psal výše. Autofocus by fotoaparátu a výsledným fotkám jistě prospěl.
Který z foťáků si tedy vybrat? Pokud jste doufali, že vám dám na konci jasný tip, který z foťáků je lepší, asi vás zklamu. Oba fungují perfektně, oba mají výhody a nevýhody a čím víc jsem s nimi fotil, tím jsem nerozhodnější.
Sám bych ale asi nakonec zvolil Polaroid, protože je mi bližší ta filozofie, líbí se mi designově a mám rád ten “vintage” nádech jeho fotek, kdy vás při focení kromě nevyzpytatelnosti čekají často i krásně nerealistické barvy, jež navíc můžete ovlivnit, když si s fotkou trochu vyhrajete. Je zkrátka takový kreativnější. Instax bych ale volil, pokud by mě nezajímalo toto “blbnutí” s fotkou, ale očekával bych spíše krásné momentky z rodinných oslav, svatby, dovolené nebo výletu s kamarády. Ne, že by se takto s Polaroidem fotit nedalo, ale je v tom vždycky trochu alchymie a očekávání, jestli fotka vyjde. Instax Square zkrátka perfektně funguje a nikdy vás nezklame, každá fotka se povede. Je neskutečně spolehlivý a budete z něj nadšení.
Přestože je i OneStep 2 uplně novým foťákem, je to trochu jako rozhodnout se mezi veteránem a starým autem. I když budou stejné třídy, mít podobný motor, s každým to bude jiný zážitek. Zatímco veterán vás dokáže slušně potrápit, na nové auto se budete moci kdykoliv spolehnout. Přesto to pro někoho bude s veteránem mnohem větší zábava…
