V jednom ze svých předchozích článků jsem se zabýval cestováním vlakem jako metodou fotografické meditace. Samotná cesta ale není jen metoda, je to i příležitost zachytit zajímavá místa, lidi a děje. Nemohl jsem tedy odolat a nestrávit další volnou neděli na výletě.
Rozhodl jsem se vypravit na Kuks. Navzdory tomu, že jsem tuto perlu Královedvorska navštívil za svůj život už nesčetněkrát. Cestu jsem pečlivě naplánoval. Jel jsem delší, ale zato scéničtější trasou, která mě přes Chlumec nad Cidlinou a Starou Paku zavedla až na okraj Sudet, tedy na Kuks. Byl to právě osobní vlak spojující Starou Paku s Jaroměří (se zastávkou na Kuksu), který mě potěšil ze všeho nejvíc. Malý motorák bez wi-fi, zásuvek, záchodu a skoro bez lidí, což mě celkem překvapilo, protože počasí bylo pro výlet takřka ideální.
Vlak staví pouze na znamení, což při cestě tam vyžaduje použití tlačítka a při cestě zpátky postávání na nástupišti a mávání rukama k upoutání pozornosti strojvedoucího. Zastávka je osamělá, ale nese stopy dřívější slávy v podobě poměrně velké budovy. Trochu rozbahněnou leč malebnou alejí dojdete ke hřbitovu. Osobně ho považuji za jeden z nejstrašidelnějších hřbitovů v ČR. Spousta hrobů je značně zanedbaných, zvláštěpak hroby sudetských Němců a uprostřed hřbitova je lehce propadlá krypta. Samotný barokní hospital se na počátku března nezdál být v provozu. Člověk tak mohl v klidu obdivovat sochy a architekturu v tichém, takřka barokním rozjímání.
Samotné městečko Kuks, které se nachází na protějším břehu Labe, je v současnosti poměrně malebné, hezky udržované a viditelně se do něj hodně investovalo. Kromě celkem solidní restaurace přímo u řeky tam najdeme i nově založenou vinici, včelaře, muzeum automobilových veteránů v bývalé továrně a obecní vývěsku informující o hasičském plese. Obyvatelům a turistům tak nic nechybí. Současný stav však zdaleka nedosahuje původního věhlasu obce. V 18. století byl Kuks vyhlášenou destinací, kam si šlechta jezdila odpočinout a užít volný čas. Hrabě Špork nechal vybudovat lázně, závodní trať pro koně a mnohé další atrakce, ze kterých se k dnešnímu dni zachoval jen zlomek. Zachovaly se ovšem sochy s alegoriemi lidských ctností a neřestí od Matyáše Bernarda Brauna, stejně jako jeho Betlém a další sochy v nedalekém lese. Pokud chcete navštívit i Betlém, doporučuji z vlaku vystoupit na zastávce Žireč a pak procházkou dojít až na Kuks. Není to úplně blízko, ale dá se to zvládnout, zvlášť na konci léta, kdy je les plný malin, ostružin a borůvek.
Moje neděle na Kuksu nebyla nabitá akcí. Měl jsem prostor být sám se svými myšlenkami, což čas od času rozhodně doporučuji každému člověku. Mít prostor, kdy se můžu naplno soustředit jen na svoje okolí, světlo a jak to celé zachytit na černobílý negativ. Baroko znamenalo návrat k bohu a nadpřirozenu, po renesanci, která se zaměřovala spíše na člověka a fyzickou existenci. Má časně jarní návštěva tohoto barokního areálu mi také umožnila pohlédnout trochu do svého nitra, což byl nejspíš účel celého výletu. Příjemným bonusem bylo, že jsem nafotil 6 kazet filmu. Nefotografoval jsem ani tak lidi, kterých jsem po cestě i na samotném Kuksu potkal jen velmi málo, jako jsem se spíš snažil zachytit atmosféru a specifika tohoto místa.
Fotografie, které se po vyvolání na filmu ukázaly, mě celkem potěšily. V současnosti nepracuji na žádném „lidském“ dokumentárním tématu, tak spíše experimentuji. Je to už docela dávno, kdy jsem naposledy prováděl s fotoaparátem nějaké pokusy. Pořád mě baví objevovat možnosti super – širokoúhlého Elmaritu 21/2.8. Není to nic pro lidi posedlé tím, aby byly všechny linie přesně rovné a nic nikam nepadalo. Způsob, kterým tenhle objektiv vykresluje stísněné prostory (například interiér vlaku) nebo naopak velké celky se mi zkrátka líbí. Obojího jsem si při svém výletu na Kuks užil dostatečně. Jaro se nezadržitelně blíží a s ním i začátek sezony, tak proč si neudělat (foto)výlet?
Foceno na fotoaparát Leica M2 a černobílý film Ilford HP Plus.