Cristina Altieri je mladá italská fotografka, která má za sebou už docela slušnou řádku polaroidových snímků a s nimi spojených úspěchů. Její fotky najdete na stránkách Impossible, v kalendáři Poladarium a vlastně prakticky ve všech současných polaroidových projektech, jež stojí za řeč.
Loni vystavovala u nás v Polagraphu a tak jsme využili příležitosti pro krátký rozhovor.
Čím dál častěji slýcháme, že někdo s focením začal právě u Polaroidu a až poté objevil klasickou analogovou fotku. Jaký je tvůj případ? 🙂
U mě to bylo přesně naopak! Nejdřív jsem fotila na film a až po letech jsem objevila Polaroid.
A co tě vlastně na obou těchto “starých” technikách baví?
Ona lze krásná fotka pořídit jakýmkoli foťákem, jakoukoli technikou, nezáleží jestli digitální nebo filmovou. Ale na druhou stranu si myslím, že skutečně silná fotka musí být svým způsobem reálná, musí být podobná tomu co fotograf vidí a tomu, jak to vidí. Možná proto mám ráda film. Jako jediný dokáže promítnout svět přesně tak jak ho vidím.
Jak ses tedy dostala k Polaroidu, bylo to třeba kvůli tomu, že jsi tu zaznamenanou “skutečnost” měla hned v ruce?
Spíše jsem byla fascinovaná jeho tónováním, magickou atmosférou a jedinečností, kterou představuje. Poprvé jsem ho viděla už jako malé dítě a hned se mi strašně zalíbil, ale pořídila jsem si ho vlastně až v roce 2011.
Jaký “poláč” používáš?
Hlavně SX-70, SLR680 a potom Polaroid 103 na “odlepovací” filmy.
Studovala jsi fotografii? Nebo takhle – myslíš, že je to vůbec třeba?
Ne, nestudovala, zato se ale snažím naučit co nejvíce nového tím, že sleduji mnoho dalších fotografů a jejich práci. To nejdůležitější ale stejně přijde samo a přirozeně, jakási inspirace, kterou při focení najednou cítím.
Takže myslíš, že studovat fotografii vlastně není třeba, že to musí mít člověk v sobě.
Myslím, že je důležité naučit se technické aspekty, ale nejprve asi musíte mít právě tu inspiraci, která je nejdůležitější částí celého toho procesu.
Má dnes ještě analogová fotka smysl v komerční práci?
Myslím, že má – dokáže celému projektu dodat jakousi uměleckou hodnotu, jakoby nešlo jen o ten jediný produkt.
Máš tedy něco takového v plánu? Co vůbec se svými Polaroidy chystáš dále?
Chci se určitě Polaroidům dále věnovat, ať už integrálnímu typu nebo peel-apart fimům. Snažím se taky konečně pořádně proniknout do vyvolávání klasických filmů, zvětšování a tak. Ale třeba větší formáty mě zatím moc nelákají. Mám ráda, když můžu fotit jednoduše, hodně se při tom naběhám, vlastně ani nepoužívám stativ. Velké formáty jsou pro mě prostě zbytečně komplikované.
Máš s fotkami hodně úspěchů, výstav po Evropě už jsi měla poměrně dost. Plánuješ další?
Mám v plánu jednu výstavu na severu, ale zatím je to všechno v takové první fázi… uvidíme!
Věnuješ se fotce ve volném čase, nebo se fotkou (či něčím souvisejícím) živíš?
Mám obyčejnou práci na poli e-marketingu, s fotkou to nic společného nemá, ale věnuju fotce tolik času, že už to asi nelze brát jen jako koníček. Je to prostě důležitá součást mého života.