Produkt byl přidán do košíku
Produkt byl odebrán z košíku
Objednávka se odesílá, buďte trpěliví.

Honza Zima a focení na analog

Honza Zima je známou postavou na české fotografické scéně. Jeho fotky můžete znát z mnoha lifestylových časopisů jako je Elle, Elle Decoration, Forbes, Muži v Česku, Proč ne?! a další. Mimo to je fotografem zavedených podniků, jako třeba Ambiente, Four Seasons nebo Sandwich Rodeo. Věděli jste ale, že Honza fotí i na film a středoformát? Tomáš z Polagraphu ho proto trošku vyzpovídal.

Na jaký foťák rád fotíš a proč?

Nejradši a také nejvíce fotím na Contax G2 a na Portru 160, přestože radši mám “čtyřstovku“, protože trošku více zrní. Má krásné barvy. Nejradši ale fotím v létě, kdy si tu čtyřstovku až tak nemůžeš dovolit, protože máš příliš mnoho světla, tak většinou volím spíš tu 160ku, která bohužel tolik nezrní.

Takže máš radši hrubější zrno?

Ano, k analogové fotce podle mě zrno prostě patří. Občas, když si tu Portru 160 skenuju, tak mi přijde, že tam zrno vůbec není. až to vypadá jak z digitálu. Ta Portra 400 má oproti tomu nenapodobitelnej analogovej feel.

Jinak těch foťáků mám samozřejmě více. Třeba z point and shoot kompaktů mám nejradši Yashicu T4, kterou mám ale bohužel v úplně katastrofálním stavu.

Ano! Pamatuju si, že jsi ji snad tenkrát na koncertě Future Islands rozšlápnul.

Jojo, to se fakt stalo. Tak jsem si koncert užíval, skákl jsem, až jsem zjistil, že si skáču po foťáku.

Vím, že sis teď pořídili novou digitální Leicu. Jaké to je, ve srovnání s Canonem, na který jsi fotil dosud?

Obrazově tam až takový rozdíl není, ale ten user experience, to je prostě úplně něco jiného. To je jak přesednout ze Škodovky do Volva. Obraz je ostřejší, pleťovka je vážně věrná, snad nejvěrnější co jsem viděl. Obecně kresba té Leicy je podobná jak za analogové Leicy. Je neskutečné, že dokázali podobnou kresbu dostat i do digitální fotografie. Těžko se to popisuje, ale má to takový vlastní look. Často se mi stane, že vidím nějakou fotku a říkám si “to vypadá jako vyfocené Leicou”. Začnu po tom pátrat a ano, zjistím, že to je skutečně focené Leicou. Má to prostě svůj nezaměnitelný look.

No a k tomu ten user experience, to je fakt něco. Vždycky když dojdu na focení, otevřu batoh s tou Leicou, hned mám větší radost. Je to hodně návykový. A ovládaní je skvěle intuitivní.

Honzo, jak ses vlastně dostal k focení?

Jezdil jsem na skejtu a jezdili jsme na takové skejtové výlety všude možně po Evropě. Já jsem tam vždycky natáčel videa, ale s sebou jsem vozil i analogový foťák. Nejprve jsem měl Pentax MG. Fotil jsem si tak pro sebe, převážně černobíle. Jezdili jsme do Barcelony, do Amsterdamu, do Kodaně…

Vždycky s námi jezdil i fotograf a já mu nechtěl fušovat do řemesla, jenže jednou se mě někdo zeptal, jestli bych jim nenafotil nějakej skejtovej závod, že video už mají – já jsem souhlasil a to byla moje první fotografická zakázka.

No, když to řeknu blbě, byl pro mě hrozný rozdíl vidět, kolik práce máš s videem a kolik s fotkami. Fotky mě víc bavily, ale navíc to bylo tisíckrát méně práce. Peníze za to byly tenkrát stejné. Vlastně jsem si uvědomil, že mě ta fotka naplňuje víc. V tom videu, jaké jsem dělal, se člověk nemohl moc vyjádřit. Ve fotce jsem cítil, že je pro mě z uměleckého hlediska mnohem zajímavější.

Máš nějaký svůj vysněný foťák?

Žádný ze své sbírky bych neprodal. Kdybych měl ale říct, co mi do sbírky naopak chybí, asi by to byla středoformátová Mamiya 7. Ale stojí něco mezi 70-80 tisíc, se základním objektivem, tak si vlastně říkám, jestli bych to vůbec využil.

Mám Mamiyu RZ, která fotí parádně – tahle bude v podstatě jenom kompaktnější. Ale kdybych si mohl vybrat jediný foťák na světě, byla by to Mamiya 7. Jina bych asi nemohl být spokojenější.

Jasně, možná nějaká ta analogová Leica.  Ale je on ten Contax vlastně přímý konkurent Leicy, fotí dost podobně. Ten Contax G2 fotí fakt skvěle. Jsem s ním strašně spokojenej. Má jediný problém – hnusný hledáček…

Jak to myslíš? Jakože příliš malý?

Nejenom malý, spíše to samotné zpracování. Co vidíš v hledáčku prostě nevypadá hezky. Když to porovnám s pointandshoot Contaxem T2, ten má naopak hledáček super. Jenže G2 má snad nejošklivější co jsem kdy viděl.

Hrozný je, že se přes ten hledáček koukáš a ta scéna ti prostě nepřijde hezká. Ale víš, že ve výsledku hezká bude. To může ze začátku dost lidí odradit, ale když už víš, co z toho foťáku leze a v jakém světle s jakým filmem bude jaký výsledek, získáš jistotu a už je to dobré.

Fotil jsi v poslední době nějaký zajímavý projekt?

Zrovna fotíme knížku o sběratelích, díky čemuž se dostaneme na fakt hodně unikátní místa a potkáme uníkátní lidi a umělecká díla, o kterých jsem neměl ani tušení, že je někdo v čechách vlastní. Tak to mě hodně baví.

Zrovna jsem ale ženě říkal, že můj fotografický sen je, kdyby mě někdo poslal na nějaký ostrov fotit reportáž ze života. Ne uplně dokument o lidech, ale spíše o životě na tom ostrově – jak to tam vypadá – lidi, jídlo, takový ucelený pohled.

Byli jsme teď a Forte Ventuře a tam mě po dlouhé době zase chytlo nafotit si vlastní soubor. Mít volnou ruku, jeden den si fotit lidi na pláži, druhý den nějaké jídlo, pak třeba navštívit nějakého starého architekta.. být na to ideálně sám, maximálně se stylistkou, fotit to celé podle sebe.

Jinak je ale práce hodně, dělám spousty komerčních věcí, které jsou super. Každé focení má něco do sebe. Nedokážu vypíchnout nejlepší, ale třeba mě hodně bavilo fotit dům Lukáše Loskota do Elle Decoration. To byl fakt nádherný prostor, který bych taky netipoval, že je v Česku. Nebo mě baví pro Elle Decoration fotit projekty, kdy třeba na historické místo dosadíme nová umělecká díla.

A máš i nějakou osobnost, kterou bys rád fotil?

Hrozně mě baví fotit portréty! A vždycky, když dostanu tuhle otázku, první mě napadne Bob Dylan. Ne v dnešní době, ale v těch 60. letech. Jen s ním chodit s foťákem, fotit ho při každodenním životě. To je takový můj nesplnitelný sen.

Měl bys nějakou radu pro nadšence do analogové fotky?

Já se vždycky strašně snažil držet v zajetých konvencích, třeba jak se správně svítí, jak se nesvítí – třeba jsem se hrozně bránil tvrdému světlu. Ale teď mě naopak hodně baví experimentovat a jít proti tomu.

Takže moje rada zní, nebojte se toho, experimentujte, jděte svojí cestou a tu pilujte, tu dotáhněte. Dělejte to po svym.

A kdybych to měl vztáhnout přímo k analogu, tak je dobrá rada nefotit vše za každou cenu, ale počkat si na dobré světlo – třeba večerní nebo ranní. To na analogu dělá nejvíc, pak fotka vypadá milionkrát líp. Počkejte si.

 

Děkujeme za rozhovor!
📸 @honza.zima

Odeslat odpověď