Camera obscura je světlotěsná místnost či komora, na jejíž jedné straně je malý otvor, kterým dovnitř vchází světlo a na protější straně vytváří převrácený obraz předmětů umístěných před tímto otvorem. Můžete si ji zhotovit například i z vašeho obývacího pokoje. Stačí jen zatemnit okna neprůsvitnou černou látkou, do které uděláte malý kulatý otvor a kudy se do místnosti bude promítat venkovní obraz, podobně jako na ilustrační fotce.
Princip camery obscury byl člověku znám již od 5 století př.n.l. Čínský filozof Mo Ti ve svých zápiscích popsal vznik obrazu při průchodu světla malým otvorem. Později v historii se poznámky či zmínky o principu camery obscury objevují i u dalších významných myslitelů či vědců, z nichž někteří jsou mylně považováni za objevitele. Zmiňované zápisky čínského filosofa jsou však nejstarší dochované. Princip dírkové komory byl v historii využíván nejrůznějšími způsoby – k pozorování zatmění Slunce, pro malíře k obkreslováni obrazů, i k zobrazování předmětů pro zábavu a poučení. V tomto článku se budeme ale hlavně zabývat principem, který tento jev využívá jako fotografický přístroj.
Camera obscura nese český název dírková komora. Její zhotovení je jednoduché. Stačí použít libovolnou světlotěsnou krabici. Do jedné stěny propíchnete dírku a na protější stranu ve tmě umístíte materiál citlivý na světlo. Tím může být negativní film, fotografický papír či jiný materiál s nanesenou fotografickou emulzí. Krabici poté nasměrujete na předmět, který chcete zachytit, odkryjete dírku a necháte světlo dopadat na citlivý materiál. Po potřebné expoziční době dírku opět zakryjete, negativní materiál vyvoláte, případně okopírujete. Fotografie pomocí dírkové komory je tímto hotová. K zhotovení dírkové komory tedy potřebujete pouze tyto tři základní části: světlotěsnou krabici, dírku a citlivý materiál.
Krabice
Jako fotografický přístroj lze pro dírkovou kameru použít cokoliv, kde lze dosáhnout světlotěsnosti. Od pojízdného karavanu či zatemněného obýváku až po krabičku od sirek. Použít můžete krabici od bot, čokolády, plechové krabičky od bonbonu, sestavit si svoji vlastní přenosnou dřevěnou bedýnku či použít starý fotografický přístroj, kde původní objektiv nahradí obyčejná dírka. Při použití klasického fotografického přístroje získáte tu výhodu, že budete moci v řadě za sebou exponovat více snímků a nebudete muset po každém provedeném záběru s dírkovou komorou chodit do temné komory, abyste zde vyměnili citlivý materiál pro další expozici. Rozměry camery obscury určují i její ohniskovou vzdálenost. Tedy, pokud si zvolíme dírkovou komoru užší, její ohnisko bude širokoúhlé. Naopak komora s větší vzdáleností mezi dírkou a negativem nám vytvoří teleobjektiv. Dejme tomu, že jsme si zvolili papírovou krabici od bot. Do jedné ze stran vyřízneme otvor, do kterého následně umístíme materiál s dírkou. Krabici či jiný použitý materiál je zapotřebí zevnitř začernit matnou barvou či vylepit černým sametem. To proto, aby se od světlých ploch neodráželo světlo, které by znehodnotilo výsledný obraz. Začernění platí i pro materiál s dírkou.
Dírka
Je hlavní součástí camery obscury. Na jejím výsledném zhotovení závisí ostrost obrazu i délka expozice. Čím bude dírka menší, tím bude výsledný obraz ostřejší a expozice delší.
Její velikost ovlivňuje nejen výše zmíněné, ale i to, jak velký obraz bude schopna vykreslit na použitý materiál. Pro počáteční experimenty postačí průměr dírky mezi 0.2 až 1mm. Záleží na vzdálenosti negativu od dírky.
Dírka by měla být zhotovena do co nejtenčího materiálu. Tloušťka materiálu, do kterého je dírka zhotovena, totiž zásadním způsobem ovlivňuje úhel, který je kamera schopna zachytit. Maximálně tenký materiál je podmínkou u širokoúhlých kamer. Pro domácí výrobu se nejčastěji doporučuje alobal či plech z plechovek do nápojů. Do nich lze dírku vytvořit nejlépe pomocí jehly. Jehlou se opatrně stále otáčí až projde skrz materiál. Vzniklý ostřep lze obrousit velmi jemným smirkovým papírem. Dírku poté ještě jednou dotvarujeme jehlou, abychom vyhladili její okraje. Někteří fotografové fotografují s dírkovými komorami, které obraz snímají hned několika dírkami zároveň. Vznikne tak několikanásobný obraz.
Citlivý materiál
Nejvhodnější je použít fotografický papír. Je dobře dostupný v různých velikostech, lze s ním pracovat při ochranném osvětlení a jeho vyvolání není tak náročné jako vyvolání negativu. Dobře jej zvládneme vyvolat v domácích podmínkách, aniž bychom si museli pořizovat zvláštní fotografické vybavení do temné komory. Nevýhodou oproti filmu je výrazně nižší citlivost a tedy i delší expozice. Výsledný obraz je negativní a pokud chceme obraz pozitivní, je nutno tento negativ kontaktně kopírovat do pozitivu.
Pokud jako negativ zvolíme materiál jiný, než klasický kinofilmový, je vhodnější použít svitkový o rozměrech 6×6 nebo plochý film. Výsledky s nimi jsou lepší než výsledky na fotopapíru. Jeho expoziční pružnost je větší a zachytí větší rozsah světel a stínů.
Při použití polaroidu jsou výsledky okamžité a výsledný obraz je pozitivní.
Dále můžete experimentovat také s fotografickou emulzí. Tu lze různými způsoby nanášet na rozličné povrchy. Její citlivost je podobná jako u fotografického papíru.
Expozice
Dírková komora je tedy hotová a připravená k fotografování. Nyní budeme potřebovat zjistit výslednou expozici. Máme li k dispozici fotoaparát s expozimetrem či expozimetr samotný, je výsledné určení expozice snadné. Světelnost naší dírkové komory získáme podělením ohniskové vzdálenosti průměrem dírky. Například pro dírku o průměru 0,20mm a ohniskovou vzdálenost 40mm je světelnost 200. Číslo 200 udává hodnotu clony. Tuto hodnotu na svém fotoaparátu většinou nenajdeme, proto nastavíme citlivost materiálu a clonu např. 8. Výslednou hodnotu přepočítáme pro naší clonu 200. Podělíme tedy clonové číslo naší komory clonou, pro kterou jsme měřili a podíl umocníme na druhou. Výsledkem vynásobíme naměřený čas. Je li tedy naměřená expozice f/8 a 125s, pro 200 to bude (200/8)² / 125 = 5s.
Nemáme li k dispozici expozimetr, lze se řídit pravidlem, že za plného slunce v otevřené krajině při cloně 16 a citlivosti materiálu 100ASA exponujeme časem 1/125s. Toto pravidlo si přepočítáme pro naši dírkovou komoru. Případně lze na internetu dohledat mnoho dalších tabulek, jakou expozici použít při konkrétní světelné scéně a citlivém materiálu. Camerou obscurou lze samozřejmě zhotovovat i vícenásobné expozice.
Dírková komora nabízí mnoho možností, jak se tvůrčím způsobem vyřádit. A to nejen při pořizování snímků, ale i při zhotovování samotné dírkové komory, kde se fantazii meze nekladou. Před zhotovením své vlastní camery obscury se můžete nechat navnadit výslednými fotografiemi z těchto fotoaparátů, které jsou k vidění například v této galerii.