Těžko do našeho seriálu o nejslavnějších fotografech s Polaroidem nezařadit Andyho Warhola. Jeden z nejslavnějších moderních umělců, jeden ze zakladatelů směru pop-art a jeden z nejčastěji zobrazovaných, citovaných i obdivovaných tvůrců celé této éry, totiž stejným způsobem ovlivnil i fotografii samotnou – a fotografii instantní pak především.
Andyho instantní fotografie fascinovala a propadnul jí už na konci padesátých let. Fotografie obecně pro něj byla především způsobem, jak zaznamenat realitu, jak si uchovat vzpomínku a “důkaz“ nějaké události. “A picture means I know where I was every minute. That’s why I take pictures. It’s a visual diary.”, tvrdil Warhol doslova, když popisoval svoje pojetí fotografie jako takové. Využít Polaroid bylo tedy pro jeho fotografický deník nasnadě, jakoby to bez něj snad ani nešlo.
Warhol se samozřejmě pohyboval v uměleckých kruzích a mezi celebritami, kde pak také vznikla valná většina fotek, kterou od něj známe. Skutečně především syrově portrétoval postavy, se kterými se setkával. Na jeho slavných portrétech najdeme snad všechny osobnosti kulturní scény mezi lety šedesátými a osmdesátými, ať už se jednalo o herce, hudebníky, výtvarníky či další umělce. Mick Jagger, Arnold Schwarzennegger, Audrey Hepburn, John Lennon a Yoko Ono, Jack Nicholson, Jean Michel Basquiat a mnoho dalších.
Snímky, které Warhol – pravděpodobně během divokých newyorských večírků – vytvořil, jsou nejenom naprosto unikátním souborem portrétů hvězd, které změnily celé moderní umění a životy naší generace, ale byly možná také předzvěstí dalšího vývoje fotografie. Určitá syrovost, přiznaný blesk, žádný hon za technickou precizností, jen klasický „snapshot“ – tedy styl, který ovlivnil fotografii na dlouhá letá dopředu, nám možná poprvé naplno ukázal právě Warhol a jeho polaroidy.
Warhol přitom nefotil pouze celebrity. S Polaroidem na krku toho za téměř třicet let prožil opravdu mnoho – známé jsou i jeho “fotografické studie“ různých předmětů, často však Polaroidy využíval i ve svých výtvarných dílech či reklamách, na kterých pracoval. Zdokumentoval celou Factory, ale najít se dají i snímky z jeho polaroidových začátků v 50. letech.
S trochou nadsázky lze ale také říci, že stál Andy Warhol na počátku dnešního trendu fotograficky zaznamenávat a sdílet naprosto vše, co se kolem nás děje – fotit stovky fotek na večírcích či na dovolených a vést si svůj každodenní fotografický deník v paměti svého telefonu. Polaroid se k tomu kdysi zdál být ideálním parťákem, což už je dneska poněkud těžko představitelné. Přesto se ale nemůžu ubránit nostalgii nad tím, jestli Andyho polaroidové portréty osobností newyorské umělecké scény neměly přece jen větší hodnotu, než shluky pixelů v našich mobilech, se kterými se můžeme marně snažit něco podobného zaznamenat dnes.
Často je tak Warhol se svými polaroidy považován za toho, kdo svojí tvorbou defakto předpověděl dnešní svět sociálních sítí a sdílení svého soukromí na fotkách 24 hodin denně; Andy skutečně fotil, kudy chodil. Instantní fotka v jeho podání byla deníkem, neustálým zaznamenáváním jeho života. Nepřipomíná vám to Instagram? Nebyl Warhol právě tím, díky komu dnes nacházíme jakousi podobnost mezi instantní fotografií a Instagramem? A nebyl nakonec taky tím, kdo vynalezl selfie a také tím, kdo si Polaroidem fotil odpolední svačinu?
Warhol mimochodem evidentně fotografie nerozdával a nechával si je – a právě díky tomu se do dneška zachovaly a můžeme se z nich těšit například v knize Andy Warhol Polaroids 1958-1987 od nakladatelství Taschen. V knize najdete jeho fotek zhruba 700, ale údajně jich za těch třicet let vyfotil na 20 000 kousků. Nepovažoval je za umělecké dílo, ale opravdu spíše za zábavu a hlavně svůj fotografický deník.
Pokud se tedy chcete Warholovou polaroidovou tvorbou inspirovat ve tvorbě svojí, čeká vás nelehký úkol – zaznamenávat celý svůj život Polaroidem není levná sranda. Zase se ale můžete oprostit od toho, co teď považujeme za velkou výhodu tohoto média – totiž, že vás naučí nad fotkou přemýšlet a každé zmáčknutí spouště si dobře rozmyslet. „Dvakrát měř, jednou řež“ je totiž pravidlo, kterému se Warhol ve své fotografické tvorbě pořádně vysmál.
Andy Warhol fotil Polaroidem SX-70 a Polaroidem Big Shot!.